Co mi nejvíce na mateřské resp. rodičovské dovolené dosud chybělo, byly výšlapy do hor, přechody hřebenů nebo alespoň výstup na nějakou horu s pořádně těžkým batohem. Často jsem si doma při kojení snila, jaké to bude, až zanecháme s Milanem děti doma a budeme si moci sami vyrazit s batohy na zádech. Ale to bychom se pravděpodobně ještě načekali, takže jsem začala kout trochu jiné pikle – Milana jsem z výletu vyloučila (někdo se musí postarat o děti, nejlépe na Víkendu otců) a naopak jsem se rozhodla oslovit své kamarádky, taky turistky a taky hladové po výletu bez dětí :) Zbývalo vymyslet nosnou myšlenku celé akce…

Asi v polovině března jsem vyslala na Dvacítkové dámy první email s názvem „Tisícovky, napoprvé Jizerské“. Ano, čtete správně, rozhodla jsem se začít s akcí, která by mohla mít více než jeden termín konání, která by mohla trvat delší dobu, nejspíš několik let, a při které bychom měly navštívit různé (nejvyšší) kouty naší republiky. A měla jsem velikou radost, když se na mou výzvu závazně přihlásilo 6 statečných! Hanka Marčíková, Kačka Beranová, Irča Radová, Lenka Mikovcová, Iva Konopásková, Gabča Skorkovská a já. Nápad se líbil i dalším, ale ty měly v daném termínu bohužel jiné povinnosti – porod, kojení, dovolená, svatba atp.

Cestu jsem naplánovala na pátek brzo odpoledne busem z Černého Mostu do Jablonce (zakoupila jsem místenky) a dále vlakem do Kořenova. V pátek zdoláme v ideálním případě první dvě tisícovky – Zámky a Bukovec. Přespíme na žádost části účastnic pěkně klasicky pod širákem. V sobotu zdoláme dalších pár tisícovek, ale hlavně tu nejvzdálenější a také nejvyšší – Smrk. Přespíme na žádost části účastnic pěkně v teplíčku na horské chatě Smědava. A v neděli zase dáme několik tisícovek a pak už šup dolů na vlak do Josefova Dolu a busem zpět do Prahy (a některé z nás ještě dále). Organizátorka míní, účastnice mění… :-)

Pátek odpoledne, cca 14:50, holky mi volaj, kde jsem, za 10 minut odjíždí náš bus směr Jablonec. Zrovna přicházím k zastávce, i když už jsem tam chtěla být hodinu před odjezdem, pěkně v klidu si počíst knížku, pohoda, žádnej stres… No, nepovedlo se, nevadí, hlavně že jsem to ještě s malou rezervou stihla. Nakládáme batohy dolů do autobusu.

Pátek odpoledne, cca 14:55, volá Gabča, stojí na autobusáku na Nových Butovicích a nemůže nás najít… Průšvih, v hlavě mi šrotuje náš časový harmonogram, jestli se dnes s Gabčou ještě vůbec potkáme a kde asi tak. Dvě tisícovky dnes už tutově nezvládem, snad aspoň tu jednu… Ale zrovna nastupujem do busu, musím nahlásit kódy místenek, takže to típám, zavolám Gabče později. Startuju internet v mobilu a projíždím jízdní řády… Holky už mezitím švitořej, s některými jsme se dlouho neviděly… Gabča SMSkuje, že jede metrem na Černý Most. Ok, pokud se dostane do busu o hodinu později, prostě to celé o hodinu posunem… Irča nám vypráví své zážitky z Jablonce, zná tam jeden výbornej krámek s bižuterií, mají tam nádherný korálky na krk a náušnice a náramky a… je to náhoda nebo osud, krámek se nachází zrovna naproti zastávce autobusu, kde v Jablonci vystupujem. No a když už máme tu hodinu čas, než přijede Gabča, tak tam vtrhnem… v pohorách, outdoorovym oblečení, těžký obrovský batohy na zádech… Po 45 minutách odcházíme, 500 Kč v tahu… Ale na krku se téměř každé z nás houpe nová ozdoba… :-) Jak nádherný začátek dámské jízdy po tisícimetrových vrcholech Jizerských hor!!!

Gabča v pohodě doráží busem hodinu po nás, vydáváme se směrem k vlaku. Poté poměrně nudně proběhne nákup jízdenek, nástup do vlaku, cesta vlakem i výstup z vlaku. Nikdo se neopozdil, nestál na jiném nástupišti ani se neztratil během jízdy. Uf, konečně to klape podle plánu :-)

V Kořenově dobrý, akorát trochu chladněji, i když slunce stále svítí. No jo, v 18:40 nelze v horách čekat zázraky. Hned kousek za nádražím nám začíná prudké stoupání, ozývá se pár remcajících hlasů, ale ty brzo umlknou, aby to udejchaly… Po pár stech metrech se objevuje cedule GRILOVÁNÍ ČERSTVÝCH PSTRUHŮ a šipka ukazuje k chatě kus od nás, kde stojí pár lidí a je vidět, že se tam asi opravdu griluje. Holky mě zkoušej, jestli jsem dobrej vůdce skupiny. Jsem, pstruhy nepovolim. První tisícovka ještě daleko. Ani moc neremcaly, ještě jsou celkem čerstvý, plný sil a elánu. Cesta se náhle narovnává, jdeme po vrstevnici, tady někde už by měla být neznačená odbočka na první naší tisícovku Zámky (1002m). Po malém váhání ji nacházíme, po pár metrech někdo odhazuje batohy do křoví, cesta je stejná tam i zpátky. Ke konci trochu bloudíme, vyšlapaná stezka se nám ztratila. Ale vrchol nacházíme, jsou to naštěstí vysoký šutry, nahoře dokonce nivelizační značka, takže jsme napoprvé jednoznačně na správném místě. Společné foto a pak běžim honem zpátky k batohu. Už se pořádně ochladilo a já pořád v kraťasech a tričku. Když jsme všechny zpátky na cestě s turistickou značkou, dáváme první odměnu (mám v batohu pro každou tisícovku něco dobrého na zub, oříšky, čokoládičky apod.) Holky začínají remcat, hledají místo, kde bychom mohly rozložit bivak. Já tajně doufám, že bychom mohly ještě vylézt na Bukovec, je přece dlouho světlo. Takže pořád šlapem. Nakonec vidím, že morálka v ženstvu dost upadá (a přece chci, aby se mnou jel někdo i příště), tak nakonec najdem pěkné místo v lese, kde si rozložíme karimatky, spacáky, povečeříme a postupně usínáme.

Ráno téměř všechny shodně tvrdíme, že jsme nemohly zamhouřit oka, přesto jsem slyšela během noci z různých míst pochrupování… Je chladno, fouká, ale svítí sluníčko. Snídaně v trávě. Celkem se to protáhlo. Vyrážíme a po nedlouhé době dorážíme do osady Jizerka, pod Bukovec, naší druhou tisícovku. Je tu stánek s občerstvením, takže samozřejmě nemohu holkám odříct ranní kávičku, džus, čaj a doplnění vody. Celkem se to protáhlo. Vystupujem na Bukovec (1005m), nakonec to nebylo tak hrozný, z téhle strany je to celkem pohoda výstup. Z dálky to vypadá jako příšerná cukrová homole, na kterou musí být hrůza vylézt. Zase společné foto a pistáciové oříšky za odměnu. Dole jsme rychle, procházíme osadou Jizerka, je tu nádherně, zrovna je 12 hodin. Silnej nátlak na oběd v místních restauracích. Striktně to odmítám. Po dvou hodinách jsme vlastně stále na tomtéž místě a před námi je šílená štreka na nejvyšší tisícovku Smrk. Ujdeme pár kilometrů, zdoláme další tisícovku „Věžní Skály – Jelení Stráň“ (1018m) a pak následuje všemi vytoužený oběd a odpočinek. Jíme na takových velkých balvanech, krásně vyhřátých. Konzervy, chleba, sýry, salámy, zelenina – prostě pohoda. Vyrážíme, po cestě míjíme chráněné území Černá jezírka. Jezírko svádí ke koupání, povoluji 10 minut pauzu na smočení nohou. K mému úžasu se Kačka a Háňa svlékají celé do naha a do té ledové vody lezou až po krk! Jako poklonu tomuto výkonu protahuji pauzu o 5 minut, ale ono to koupání stejně trvalo jen pár vteřin… Po ledové koupeli nabírá Kačka šílené tempo a cesta najednou hodně rychle utíká. Na Smrk je to dálka, ale vypadá to, že to díky Kačce dnes zvládnem. Kdosi chvíli váhá, zda to nevezme z Předělu bez vrcholu Smrku rovnou na chatu Smědava (jen 3km do dnešního cíle!), ale nakonec některé z nás jen odloží batohy do mlází a pokračují s celou skupinou dál. Těsně pod Nebeským žebříkem, vedoucím na Smrk (1124m), další z nás odkládají batohy pod smrčky a poslední etapu výstupu jdou na lehko. Nahoře rozhledna, někomu se z té výšky dělá špatně. Nejhorší je asi pohled mřížkami dolů pod sebe. Ale výhled nádhernej. Společné foto, odměna ve formě oříšků makadamia a hurá na chatu Smědava! (Musím oželet výlet na polskej Stog Izerski (1105m), to už bychom nezvládly, původně jsem tajně doufala.) Cesta na chatu nám ubíhala krásně rychle, všechny batohy byly postupně nalezeny, těšíme se na pohodlí horské chaty i teplou večeři…

Na chatu jsme dorazily asi v půl osmé večer. Pan výčepní (nebo to byl majitel?) nám oznámil, že se ubytovává jen do 19 hodin… Nevěděly jsme, zda to myslí vážně. Vždyť tam přeci byl, klíče od pokojů také měl… Objednanej sedmilůžkovej pokoj už není volnej. Dá nám 2 čtyřlůžkový, to přeci budeme mít lepší, nemusíme se tolik mačkat. O dámský jízdě prostě nemá ani šajn, nám mačkání nevadí, hlavně, abychom nepropásly nějaké drby. Takhle si holky na sousedním pokoji budou povídat určitě zajímavější historky než my na tom našem…  A jestli chceme večeři, tak ihned, protože kuchař už chtěl jít domů. Při večeři fakt nevíme, zda si tropí legraci nebo to myslí vážně. Zvláštní týpek. Gabča ho dostává, s lidma to ona umí, ukazuje se, že je spíš přátelskej a dobrák, i když pořádnej morous a brblal. Kačka ho nevydejchává a dokonce se jí o něm zdají nějaké noční můry. Ale večeře dobrá, posezení taky fajn, ve sprše teplá voda, postele měkkoučký, dámská jízda se dostává do své druhé poloviny.

Ráno snídaně ok, rozloučení, společné foto u chaty a pak vzhůru na-horu. Váháme, které tisícovky dát, abychom to měly pěkně při cestě a aby se nám to hodilo i při příštím pochodu přes Jizerské hory, kdy budem muset dát zbytek. Dneska už je to pohoda, musíme jen hlídat čas. Stále krásné počasí. Postupně zdoláváme Jizeru (1122m) a Knajpu (1012m) (vrchol hodně plus mínus, vůbec netušíme, kde by ten vrchol měl být…) Poslední tisícovka tohoto víkendu je Milíř (999m), taková napůl uznaná tisícovka, ve starých pramenech ji za tisícovku nepovažují, podle nových měření prý tisícovku má. Asi jsme netrefily přesně vrchol, ale byly jsme určitě nejvejš, protože tam byl posed, kterej byl zaručeně nejvyšší bod tý hory. Scházíme do Josefáče. Po cestě ještě váhám, zda se nepodívat k protržené přehradě, ale nakonec volím pohodu, klídek a dobrej obídek, což bych pravděpodobně s protrženou přehradou nestihla. Oběd byl napínavej, zda se stihne do odjezdu vlaku, ale nakonec vše ok. Povedl se i nástup do vlaku, nákup jízdenek ve vlaku v automatu, přestup ve Smržovce i v Jablonci na autobus. Nikoho jsme neztratily, nikdo se nezpozdil, nikdo nestál na jinym nástupišti. Pršet začalo přesně v momentě nástupu do vlaku, takže líp to nikdo nemohl objednat. Někoho sice v neděli už bolel kotník, jiného zas koleno. Ale no jo, to jsme mívaly i za mlada, to se do příštích tisícovek zase srovná.

Ve vlaku už přemýšlím, kam a kdy pojedem příště. Asi vyjdu vstříc Klárce a znovu dám ty Jizerky, dokud to tam máme pěkně v živé paměti. Ale možná to budou Krkonoše, když budou předpovídat krásný počasí. Termín už je jistej a kdo si přečte tenhle zápis, bude ho vědět jako první: 14.-16.9.2012.

Perla (Kačky Beranové?): To by mě zajímalo, jak se na nás lidi dívaj. Jestli ještě jako na mladý holky, co si spolu vyrazily do hor, nebo už jako na starý ženský, který jsou jako dost dobrý, když v tomhle věku ještě choděj po horách… :-)

Vyšláplé tisícovky:

pátek - Zámky
sobota - Bukovec , Věžní Skály (Jelení stráň), Smrk
neděle - Jizera, Na Knajpě, Milíř

Kilometrů celkem: cca 50 km

Postřehy ostatních účastnic:

Iva Konopásková - Počasí vyšlo úplně skvěle, forma všech byla výborná, zábava nekonečná, příroda úchvatná, batohy ucházející, úsměvy všech oslňující, fotky na jedničku, vzduch osvěžující, horská voda probouzející a víkend fascinující. Jsem ráda, že jsme podnikly takovou akci, po letech se zase vidět v jiné roli než jako matky od rodin, pobavit se, popovídat, zasportovat. Noha mě bolela v neděli, zjistila jsem puchýř, ale v pondělí už to bylo dobré a v úterý volejbal v pohodě. Osobně na mne ze zdolaných tisícovek nejvíce zapůsobily: 1. Bukovec pro krásný výhled na osadu Jizerka a trošku deprimující pohled na v dáli se tyčící Smrk. 2. Smrk pro nevlídné počasí na vrcholu, nepříjemný pocit pohybu po kovových roštech na rozhledně a výborný pocit zdolání vzdálené mety. 3. Jizera pro zajímavé skalnaté útvary na vrcholu a krásné pohledy do kraje. Vlastně úžasné bylo to, že jsme vyrazily všechny, nikdo nemusel pro nemoc zůstat doma a mohly jsme se po delší době vidět!
Lenka Mikovcová - v neděli večer po +- 50 km bolí trochu nohy, ale 7 tisícových vrcholů v pořadí Zámky, Bukovec, Věžní skály, Smrk, Jizera, Knajpa a Milíř za to stálo - všechny jste vylezly výš než já :-) 1124,1 + 18m vyhlídková plošina rozhledny = 1142,1 mnm - Ála, Gabča, Hanka, Irena, Iva i Kačka, rozhledy byly daleké a krásné, i když ráno na Bukovci demotivující při pohledu na Smrk v dáli - počasí nemohlo být lepší - ani horko, ani zima, déšť až při návratu vlakem domů, bylo by dobré z toho udělat tradici - ještě by měla padnout zmínka o hostinském na Smědavě, vzhledem k tomu, že nás nakonec ubytoval, splnil všechna naše přání ohledně polopenze i pití, by si zasloužil příjemnější vzpomínky, leč neměl mít blbé řeči
Irena Radová - Hory byly super, akorát jsem v pondělí vůbec, ale vůbec nemohla chodit. Do dneška mám nateklý kotník, ale včera už jsem hrála nohejbal, tak snad už přejdu do normálu. Fotky jsou pěkný - teda vlastně my jsme pěkný H O L K Y!
Hanka Raková - Ja jsem si taky perfektne vycistila hlavu, moc prijemna akce.
Gabča Skorkovská - Moc jsem si to už užila, už se těším na pokračování, ale jen - pokud odjíždíme z Butovic. Dlužím Vám všem za to ještě panáka.
Kačka Beranová - Mé postřehy z akce: Už vím jak na to jak zhubnu :-) Mám na každý den jiné náušnice :-) Jinak to bylo super si takto zachodit. Moc mi tento druh akce chyběl.

Fotky od Kačky na rajčeti

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03