Letos Vašek přišel s neslýchaným nápadem – co kdybychom se vykašlali na osvědčené řeky a zkusili něco nového? A tak jsme si vzali dva dny dovolené a v komorní sestavě jsme se vydali hledat vodácké štěstí do (nám) neznámých terénů jižního Rakouska. Posádky: Vaškova sestřenice Markéta s přítelem Alanem a já s Míšou na nafukovacích kanoích, Vašek na svém kajaku. Výprava byla úspěšná: počasí nám přálo, objevili jsme čtyři zajímavé řeky, zaznamenané ztráty přijatelné – jeden foťák staršího data výroby.
Sraz k odjezdu byl ve Strašnicích u Vokáčů, kde jsme se naložili do dvou aut a vyrazili na jih. Cestou jsme ještě na jižním městě nabrali Markétu a přes Dvořiště pokračovali na Salzburg a St. Michael. Do cílového městečka Tamsweg jsme dorazili tradičně kolem jedné hodiny ranní. Když jsme ve dvě ani po několikerém průjezdu městem ani po komunikaci s domorodci nenašli žádný ze značených kempů, ustlali jsme si na parkovišti u řeky. Ráno v šest nás vzbudily zvony, potom dechovka a kolem osmé už nám bylo blbé spát u frekventované cyklostezky – byl totiž svátek.
Naložili jsme se do aut a po neúspěšném pokusu sehnat informace jsme se vydali do vedlejší vesnice, kde byl v mapě také značený kemp. Nakonec jsme našli ten v Tamswegu a zjistili, že včera v noci jsme projížděli cca 100 m od kýžené odbočky… (až tam pojedete – nezajíždějte do města, odbočka je hned na kraji města.) V tichém a poloprázdném „Waldcampu Tamsweg“ jsme si mezi karavany postavili své tři stany a vyrazili na vodu – Taurach na rozpádlování. Ve vesnici Mautendorf jsme zaparkovali auto u sportovního letiště a vydali se dolů po proudu úzkým korytem a mračny much. Příjemná nenáročná voda do WW2, místy stupně. Po asi hodině nás zastihla bouřka, kroupy a cca 7 m vysoký jez. Ten jsme po konzultaci s kilometráží a prohlédnutí sjeli středem – nic tam nebylo, ale tobogán to byl slušný… Kolem třetí odpoledne jsme se vylodili v kempu a vzhledem k velmi hustému dešti jsme se rozhodli pro návštěvu nedalekého bazénu se saunou.
V pátek nás čekala řeka Mur, do které se vlévá Taurach, takže jsme opět vyráželi pohodlně přímo z kempu. Na začátku jsme seskákali několik stupňů a za městečkem Tamsweg jsme vjeli do tzv. Medlinské soutěsky – na jedné straně násep a cyklostezka, případně trať, na druhé straně les a řeka pěkně sviští. Vody je hodně – Taurach i Mur mají jenom o něco méně vody, než jak je klasifikována Hochwasser, v soutěsce nejsou žádné záludnosti, ale vlny jsou pořádné. Na konci soutěsky za mostem nás čeká jediné komplikované místo – levotočivá zatáčka se skalkou vpravo, pod kterou samozřejmě žene proud a pěkná peřej. Všechny posádky úsek sjely bez ztráty květinky, bohužel se nám po focení dramatického úseku podařilo spolu s foťákem zabalit i něco vody, a proto zde končí fotodokumentace… Prosím věnujte na tomto místě tichou vzpomínku našemu věrnému fotoaparátu, čest jeho památce.
Vylodili jsme se ve vesnici Stadl (tuším) a pro velký úspěch jsme si zkrácenou plavbu dali ještě jednou. Ještě týž večer jsme se zabalili a atraktivní krajinou vyrazili k dalšímu cíli – do kempu v Obervellach na řece Moll. To už byl klasický vodácký kemp plný lidí a veselí, to vše ještě zesíleno faktem, že se na řece druhý den konaly závody ve sjezdu. Tábor jsme strategicky rozbili na posledním volném místě – u záchodů.
V sobotu ráno jsme se dohodli, že nebudeme komplikovat život sobě ani závodníkům na dolním toku a sjedeme horní úsek Mollu, který je inzerován jako WW II-III. Autem stoupáme údolím podél řeky, a z toho, co vidíme, usuzujeme, že asi půjdeme občas i pěšky – oproti zvednutému Taurachu a Muru to vypadá, že Moll je na suchu. Cestou v městečku Winklern necháváme jedno auto a do lodí nasedáme o několik km výše v obci Putschall pod asi čtyřmetrovým nesjízdným jezem. Při bližším ohledání řeky musíme zkonstatovat, že to přeci jenom půjde: celkem slušné peřeje, zejména nahoře pod elektrárnou nám nedají zahálet, Markétu s Alanem dokonce jedna z nich vysadí na šutr s ne příliš vhodně umístěným kmenem. Nižší vodnatost řeky prověřuje především manévrovací schopnosti posádek. U auta jsme se shodli, že se nám úsek líbil a že si ho dáme ještě jednou. V závěru druhé plavby mi Vašek dopřál životní zážitek: ačkoliv se voda příliš nepodobá kýženému voleji, oblékám se do jeho kajaku. Dostane se mi instrukcí, že mám jet po proudu a pádlovat a že to nic není. No, nevím - kajak se mnou je daleko vratší než kajak s Vaškem a rozhodně se nedá říct, že bych se jenom tak vezla – je to pěkná dřina. Ale kluci mi dělají skvělý doprovod, takže bez úhony a koupání dojedu až k výstupnímu místu, kde mě má eskorta natlačí na mělčinu, aby mě neodnesl proud.
V neděli jsme se rozhodli pro řeku Isel. Ráno jsme se tedy sbalili, v sedle nad obcí Winklern jsme překročili zemskou hranici mezi Korutanami a Tyrolskem a sjeli do povodí Drávy. Projíždíme Lienz, kousek nad ním u silničního mostu necháváme jedno auto a pokračujeme podél řeky nahoru. Nad vesnicí Huben ještě chvilku okouníme na lákavou soutěsku se čtyřkovými peřejemi, nakonec jsme se ale rozhodli ji nejet. A dobře jsme udělali. Kolem poledne nasedáme do lodí na doporučeném místě a zjišťujeme, že ty pěkné peřejky, které jsme viděli z auta, v kombinaci s vysokým stavem vody vytváří poctivou WW III až III+. Ve vlnách často mizím nejen já, ale i Míša na kormidle, mléčně bílá voda řve a my máme co dělat, abychom se s ní vypořádali. Ač jsme několikrát měli na mále, nakonec jsme vše ustáli. Ne tak druhá posádka, která si ve vlnách pěkně zaplavala, Vašek zase předvedl dva ukázkové eskymáky. Než se nám ale podařilo dostihnout ujíždějící převrácenou loď Alana s Markétou, proud ji jako zdechlinu vyhodil břichem vzhůru na kámen uprostřed proudu. Chvíli jsme se pokoušeli k ní dostat, ale proud odvážlivce přivázaného na házečce vždy strhnul. Úspěšné nebyly ani pokusy uvolnit loď házením kamenů. Po asi hodině marných pokusů Vašek pravil, že už ho to nebaví a že jde loď sundat. A jak řekl tak udělal – na druhý pokus se mu podařilo najet k lodi a uvolnit ji.
Projeli jsme ještě pár peřejí a dojeli do kýžené vesnice St. Johan, kde se údolí rozšiřuje a řeka zklidňuje na příjemné WW II. Koryto je široké, zpestřené balvany, které jsou kvůli vyššímu stavu vody vidět vždy až na poslední chvíli. Plavbu nám zpestří ještě několik stupňů a kolem čtvrté odpolední přistáváme na základně u silničního mostu kousek nad Lienzem. Po nezbytných rošádách s auty si připíjíme teplým pivem na opět vydařenou wwodu a vyrážíme směrem na Kitzbühel a odtud přes Mnichov a Řezno do Prahy.
Listopad 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 |
Prosinec 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |