„Na vodě nesnáším slovo nuda.“ pravil Míša, když jsem prohlásila, že Vavřinečák na pálavě už je nuda a srabárna. Prý tomu, čemu já říkám nuda, on říká pohoda… Nápad zkusit znovu plastovou C2, na které jsme se tak šeredně vykoupali před lety na Divoké Orlici, mi manžel zamítl, ale dohodli jsme se, že to zkusíme na naší laminátové otevřené vydře.

Ráno bylo již tradičně mlžné, ale doufali jsme, že se to roztrhá a sluníčko bude zase probleskovat skrz barevné listí. Ale v půl deváté ve Strašnicích byla mlha, v půl desáté v Zásmukách byla mlha a i v jedenáct, kdy jsme usedali do lodí, byla mlha. Zaplatili jsme 30 Kč za splutí a zařadili jsme se do kolony kajaků, pálav a několika málo zavřených plastových lodí, singl- i deblkanoí. Na otevřené laminátce jsme byli s Míšou jediní snad na celém potoce, Vašek jel ve svém kajaku a Markéta s Alanem měli zavřenou plastovou vydru. Soucitné až nevěřící pohledy a poznámky cizích kolegů vodáků mě úplně neuklidňovaly – říkala jsem si, že jsme se asi opravdu zbláznili a doufala, že to naše milá laminátka Nermal alespoň přežije bez větších šrámů a zlomenin. O tom, že se budeme koupat, jsem nepochybovala, měla jsem i vytipováno kde.

Potok meandruje, občas se vás proud snaží narazit na břeh nebo na obzvláště mazlivý strom, ale to vše jsme ustáli. Markéta s Alanem se jednou zapletli do hromadné kolize s dvěma pálavami, v které opravdu ani se svým umem neměli příliš šancí – necvakli se, ale šli ke dnu. Když vyprostili svou loď, pokračovali jsme v davu vodáků až k občerstvovně, kde jsem si konečně dala čaj s rumem, abych se trochu uklidnila. Přečkali jsme první místo, které jsem měla vytipované na koupání – hupík pod občerstvením. Museli jsme jenom vylít loď. Další takové místo bylo obávané „esíčko“ – tedy několik prudkých zatáček vytvořených částečným přehrazením toku. I to jsme zvládli, byť jsme jednu část sjeli pozadu, ale díky tomu jsme už v pohodě vybrali ostatní zákruty. Další kličkovací peřeje jsme sjeli za jedna, nezaskočila nás ani „šupna“ – rampa přes příliš vysoký stupeň a následná peřejka. Prostě ani letos se na Vavřinci nikdo z nás necvakl – nuda. Ale pár šrámů Nermal přeci jen utrpěl - občasné valchování dna lodi o dno řeky strhlo těch pár záplat, které tam byly, takže loď přeci jen čeká drobná pleťová maska z laminátu.

Během dne nakonec i to sluníčko vykouklo, na závěr jsme se ještě tradičně zastavili na oběd v Kostelci v restauraci „u Meg Ryan“, kde jsme se sešli s Verčou, Václavem a Jiříkem a potom už jsme se od Říčan přískoky posouvali v koloně zpět do Prahy.

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03