Účastnice: Alena B., Hanka M., Verča Š., Irča R., Lenka M. (Iva K. individuálně)
V pátek jsme ve čtyřech vyrazily z Anděla – Na Knížecí busem do Strakonic a poté vlakem do Vimperka. Iva je bohužel nemocná, ale pokud to jen trochu půjde, přidá se k nám v sobotu k večeru. Lenka má v pátek večer zpívání při Noci kostelů, takže nás dožene až v sobotu ráno. Cesta busem probíhala normálně, akorát jsme měly trochu zpoždění… Ze 14 minut na přestup na vlak zbylo nakonec jen pár minutek, přičemž vlakové nádraží není ve Strakonicích hned vedle autobusového… Při vystupování se navíc spustil šílený liják, takže nám za těch pár minut běhu zmoklo úplně všechno. Vlak do Vimperka stál až kdesi na opačném konci kolejiště, ale díky dobrým duším jsme ho našly a stihly. (Iva bohužel v sobotu takové štěstí neměla… čti dále ;-))
Ve Vimperku jsme vystoupily z vlaku se skupinkou čtyř docela pěkných chlapů v našem věku, outdoorově oblečených a s batohy na zádech… ale evidentně nám nebylo souzeno se spojit (rozuměj v jednu skupinu) – reakce na obou stranách byly vlažné… i když jsme se ve Vimperku potkali ještě několikrát. Našly jsme si restauraci na večeři a po ní jsme se vydaly do 2 km vzdáleného Pravětína, kde jsme měly objednané ubytování. Bohužel jsme tak úplně netrefily cestu… rychle se stmívalo, začaly padat hrůzostrašné historky o přemnožených divokých prasetech, takže nezbylo než nastartovat navigaci v mobilu a pak už jít (cestou necestou) přímo k cíli… bohužel nám v té necestě stála paseka plná opravdu hodně vysokých kopřiv, zarostlých balvanů a oplocených pastvin… holky si aspoň mohly zase trošku zanadávat. Chalupa byla zvenčí pěkná, zahrada nádherně udržovaná. Uvnitř to ale bylo hodně obyčejné, každý pes jiná ves (nesladěný starý nábytek) a docela chladno.
Penzion U Jiroušků
Ráno ale snídaně na prosluněném zápraží stála za to, od paní domácí jsme dokonce dostaly zdarma uvařené kafe. Společnost nám dělali dva místňáci (tedy jeden byl chalupář-pražák), kteří teprve končili svůj noční tah…
Vydaly jsme se příjemnou lesní cestou směrem k Boubínu. Byly jsme v kontaktu s Lenkou, která nás po několika kilometrech dohnala. Bohužel s sebou přivezla i celkem vydatný déšť, takže nám společnost začaly dělat ponča. První vrchol – Kupa 1044 m.n.m. – jsme zdolaly v mlze a dešti, ale naštěstí netrvalo dlouho, mraky se protrhaly a vysvitlo sluníčko. Stoupáním na vrchol Boubína 1362 m.n.m. jsme se i docela zahřály. Pak jsme již pokračovaly po Basumském hřebeni bez značených cest a zdolaly jsme přitom několik dalších tisícovek. Nakonec následoval rychlý v hluboký sešup (480 výškových metrů na dvou kilometrech) do Zátoně, kde na nás již čekalo další ubytování, v
Zátoňské hospůdce. Byl to příjemný penzionek nad útulnou hospůdkou, kde jsme strávily příjemný večer a ještě příjemnější snídani.
Kolem deváté večer volala Iva, že se odpoledne vydala za námi, ale bohužel ve Strakonicích nastoupila do špatného vlaku (stejná kolej, ale ten správný vlak stál až kdesi na jejím konci, jak jsem zmínila na začátku zápisu, nikoli přímo u výstupu od pokladen) a odjela kamsi do Prachatic. Odtud však již neexistoval žádný spoj zpět a ani tam nebyla žádná přijatelná možnost ubytování. Takže ji nějaký pán odvezl kamsi do lesů, kde ji nechal přespat v jakési chajdě či co. Podrobnosti může doplnit sama Iva do komentářů pod článkem ;-) Nicméně v neděli hodně brzo ráno (v 5:00) by snad mohla vyrazit a připojit se k nám.
V neděli ráno si pěkně snídáme vynikající smažená vajíčka, pohoda, klid, a Iva volá, že už se blíží ke stanici Zátoň, což bylo od nás asi 2 km. Odmítla však jet o zastávku dál, která byla hned kousek od našeho ubytování, nechtělo se jí na nás čekat. Raději si prý pěkný den užije bez nás, když už jela tak daleko… tím jsme pro dnešek přišly o Ivu
Sbalily jsme se a vyrazily směrem k Zátoňské hoře 1034 m.n.m. Počasí bylo krásné, idylka. Hledání geodetického bodu na vrcholu mi dalo docela zabrat, holky si zatím daly svačinku. Dále jsme pokračovaly na Malý Bobík (1037 m.n.m.) a pak podél obory směrem zpátky k Boubínu. Po cestě bylo třeba se dostat do obory a zdolat zde Solovec (1154 m.n.m.) a několik jeho vedlejších vrcholů. Bylo to trochu napínavé, neboť jsme se musely protahovat mezi úzkými plaňkami obory… ale ukázalo se, že jsem ještě všechny holky štíhlý a zvládly jsme to (skoro) bez problémů… při cestě zpět se naštěstí ukázalo, že jedna plaňka je uvolněná, takže ven z obory to šlo již zcela hladce Pokračovaly jsme podél plotu, sledovaly jsme hraniční kameny a kolem Boubína jsme se vydaly směrem do Kubovy Huti. Po cestě jsme zdolaly ještě pár dalších tisícovek. Při příchodu do Kubovy Huti jsme zahlédly Ivu, jak nastupuje do autobusu směr Praha. Rychle jsme na ní zavolaly a z autobusu ji vytáhly ven! Takže jsme se nakonec shledaly, i když jen na závěrečný oběd v hospodě, společného panáka a společnou cestu domů.
Závěrem musím všechny účastnice pochválit! Za víkend jsme zdolaly 9 hlavních vrcholů a k tomu ještě 7 vedlejších vrcholů, všechno v náročném terénu bez turistických cest! Jeden z našich nejúspěšnějších víkendů!
Odkaz na moje fotky
Alena