Tisícovky pošesté, 30. 5. - 1. 6. 2014: poprvé na Šumavu!
Účastnice: Alena B., Iva K., Lenka M., Háňa M., Irča R., Verča Š.
V pátek odpoledne jsme vyrazily vlakem z Hlavního nádraží směr Šumava. Podařil se nám super kousek, jely jsme v DÁMSKÉM KUPÉ! Musely jsme o něj trochu bojovat s matkou s dětmi, která nás chtěla vyhodit, i chlapem, kterej se nám tam chtěl nacpat. Nicméně dámské kupé nesnese děti ani chlapy, takže jsme tenhle boj vybojovaly relativně hladce (pozn. nedlouho po našem výletu České dráhy dámské kupé zrušily).
Cesta byla opravdu jedna z nejvydařenějších. Díky tomu dámskému kupé jsme celou cestu klábosily o „hóóódně“ zajímavých tématech, např. tantra masáži… Iva navíc měla časopis o józe, kde se zrovna tantrické masáže také rozebíraly. Mnohé z nás toto téma zaujalo, některé se hned chtěly objednávat… Perličky z našich rozhovorů má na papíře sepsány Verča, ale bohužel si je schovává někde doma v šuplíku…
Dorazily jsme do Černé v Pošumaví, kde jsme se po vystoupení z vlaku ještě dobře pobavily s Rusem žijícím v Německu. Poměrně přesně dokázal učit věk nás všech. Pak jsme se již vydaly do prvního luxusního ubytování (http://www.kemplipno.cz/single-postel-primo-u-jezera). Nejedná se o ironii, ubytování bylo opravdu nádherné! Stěna směrem k jezeru byla prosklená a všechny jsme měly z postelí nádherný výhled přímo na vodní hladinu! Doporučujeme! Večer jsme poseděly s milými (?) lidmi z kempu – tím myslím obsluhu, protože kromě nás tam jinak touto dobou nikdo nebyl… Ačkoli se Verča snažila zaujmout jak chlapíka za barem, loďáka i kuchaře, Iva ji válcovala na plné čáře ;-) Měly jsme možnost si osahat velkou skleněnou trofej pro vítěze závodu plachetnic, který se na Lipně konal druhý den a jehož osádka byla návštěvníky na baru. Byla jsem ráda, že to naše osahávání trofej přežila…
V sobotu ráno jsme si užívaly snídaně… K mojí nelibosti se to trochu protáhlo. Informovala jsem holky o tom, v kolik odjíždí trajekt (no dobře, tak spíš přívoz) ze 6 km vzdálené Dolní Vltavice do Kyselova na druhé straně Lipna, ale evidentně to nikoho neznervóznilo… Velice klidným tempem se sbalilo, zaplatilo a trousilo se to směrem k Vltavici. Po 2 km děvčata v sousední vesnici zjistila, že trajekt odjíždí za 20 minut a ještě musíme překonat 4km. Začala panika. Já s Lenkou jsme běžely téměř nepřetržitě celé 4km, abychom snad trajekt/přívoz blokovaly vlastními těly… zbytek výpravy se snažil o indiánský běh, některé za vydatného nadávání. Nicméně klobouk dolů – v pohorách, s těžkými batohy, jsme fakt dobrý! Nebudu napínat – trajekt jsme zablokovaly a skutečně počkal na všechny! Jízda po jezeře byla nádherná, v dálce jsme viděly i ty výše zmiňované závody plachetnic a myslely jsme na naše kumpány z baru…
Pak nastala již běžná část této akce, tj. zdolávání tisícovek: Medvědí vrch (1017), pěkný Vítkův kámen (1035) s nepěknými vysílači, Svatý Tomáš (1026) a nakonec Velký Plešný (1010). Večer jsme již poměrně ušlapané dorazily do Přední Výtoně. Některé z nás vyrazily ještě na průzkum obce a zažily ještě další dobrodružství – u jezera přistával vrtulník záchranné služby! Nedalo nám to a šly jsme se tam podívat. Nedaleko vrtulníku se potápěli v ledovém jezeře nějací lidé a něco usilovně hledali. Mysleli jsme, že nějakého utonulého… jak se ukázalo, ztratili tam ale ve vodě foťák (celou historku si již nepamatuji, možná by mě někdo doplnil). Takže kvůli nim tam evidentně vrtulník nepřistával. Nezbylo, než se vydat na výzvědy přímo k vrtulníku. Jak jsme se dozvěděly, nějaký mladý (třicetiletý) muž utrpěl v nedaleké hospodě infarkt… Protože pilot se evidentně při čekání nudil, ukázal nám vybavení vrtulníku a povyprávěl historky, pro koho už dnes všude byl (zaujala mne padesátiletá žena na kole bez helmy, která prý zřejmě neměla po nárazu hlavou do stromu šanci na přežití – další nepoučitelná). Nejlépe zvládala konverzaci s pilotem opět Iva – tento víkend jsme na ni prostě neměly Další dobrodružství nás čekalo ještě v ubytovně. Majitelé tam něco slavili a neustále se nás snažili dotáhnout k ohni… už byli vážně vlezlí… i když jsme byly v nočních košilích, pyžamech a tričkách na spaní, stále se na nás dobývali a snažili se nás vytáhnout ven… pak jsme se bály i na záchod… Ale Verče se to líbilo natolik, že sem dobrovolně jela ještě s rodinkou na brusle o letních prázdninách…
Kemp Lipno
Nicméně vše dobře dopadlo. Tedy pokud pominu to, že ráno šla Háňa s Ivou cvičit jógu ven na prosluněnou zahradu a místní štěně vlčáka jí neustále odnášelo nějaké boty či co… další moc pěkný zážitek!
Bohužel po cestě na další tisícovky se od nás oddělila Háňa, která spěchala na nějakou oslavu narozenin. Tuším, že po cestě upadla a pak ještě měla nějaké bohaté zážitky s hledáním cesty a odjezdem do Prahy, ale to by vám nejlépe popsala ona sama - po roce a tři čtvrtě, kdy píši tento zápis, si to již nepamatuji. Na Hvězdnou (1012) a její jihovýchodní vrchol (1037) jsme vystoupaly jen tři, neboť indiánský běh předchozího dne zcela zničil Verču i Irču, které měly puchýře a oteklé nohy, takže na nás počkaly pod vrcholem…
Bohužel na další detaily si již nevzpomínám (odkud jsme odjížděly zpět do Prahy? Z Louňovic?), ale třeba ještě někdo něco doplní do komentářů pod tímto zápisem!
Fotky z tisícovek
Alena