Milý Milane a ostatní souputníci,

před pěti lety jsem se s vámi pustila do „šíleného podniku“ (cituji autora nápadu) – objet republiku na kolech. Z původně plánovaných tří let se stalo pět, během kterých jsem se ale podívala do končin, kam by mě samotnou ani nenapadlo jet. Už to začínalo vypadat, že seriál bude nekonečný jako mexická telenovela, ale nyní už vidíme konce – v půlce června na Jizerce.

Ale k věci, proč píšu toto rozvláčné a sentimentální vyznání. Rok 2010 je, zdá se, pro mě velmi důležitý: nejenom, že bude zakončen objezd České republiky a já nedlouho před závěrečnou etapou utrpím nejmenované kulaté narozeniny, ale v době závěrečné etapy budu také ve 4. měsíci těhotenství. Jistě tedy pochopíte, že s vámi cestu přes Krkonoše neabsolvuji, ale mejdan na Jizerce si samozřejmě nenechám ujít. A protože jsem během těch pěti let zjistila, že Objezd republiky je pro mě jedna z nejhezčích akcí v mém dosavadním životě, rozhodli jsme se s Míšou udělat si trochu fóra, doufajíce, že se do závěrečné etapy dílo podaří. Důkazem vám budiž přiložené fotografie.

Tak abyste zbytečně netápali a na Jizerku mi dorazili čerství a svěží, čtěte dále popis naší tajné závěrečné etapy objezdu Trutnov – Kořenov, kterou jsme absolvovali 28. – 30. srpna 2009:



Z Prahy jsme vyrazili v 16.10 rychlíkem Krakonoš a před půl osmou jsme vystoupili v Trutnově. Cestou jsme ještě obvolali několik možností ubytování a dohodli se na noclehu v penzionu Pod Liščími kameny v Křenově. Ubytování cenově trochu výš, než jsme zvyklí (460 os), ale rozhodli jsme se, že si z toho uděláme takové trochu upocené výročí svatby, takže nám luxus nevadí. Po nezbytné nádražní fotce v Trutnově jsme vyrazili směrem na Poříčí. Vzhledem k padající tmě a nízkým mrakům jsme zbaběle ignorovali Debrnskou cyklostezku, která mířila přes kopec a zanedlouho se vracela na tu samou silnici, a vyrazili jsme rovnou po silnici přes Zlatou Olešnici do Bernatic, kde jsme uhnuli směrem na Křenov. Kolem deváté jsme dorazili do penzionu, kde jsme dostali pokoj se sprchou a televizí, k večeři bohužel už jen tatranky a kofolu (celkem jsme totiž byli v penzionu ubytovaní čtyři). No, nevadí, snídani už jsme dostali.

Ráno jsme zatli zuby a věrni „těm vašim pravidlům“ jsme se nenechali zlákat cyklostezkou přímo do Žacléře, ale poslušně jsme se vrátili do Bernatic a jeli přes Královec. Silnice sice inzerovány jako hlavní ale v sobotu dopoledne veskrze prázdné. Počasí stále nic moc, ale neprší. Žacléř jsme poctivě objeli přes místní část Bobr, na moc pěkném náměstí jsme doplnili zásoby vrcholových prémií a vyrazili přes Žacléřský hrad na Bílý kříž. Cesta stále ostřeji stoupala, povrch stále méně vyhovující, ale dá se to vyjet. Po lučních cestách jsme pokračovali směrem na Rýchorský kříž, ale ještě před ním jsme uhnuli vpravo po neznačené cestě směrem na Roh hranic – cesta lesní, po vrstevnici, vcelku sjízdná. Odtud pokračujeme po cyklostezce dolů do Horních Albeřic, kochajíce se výhledy na Sněžku. Dále Lysečinská bouda, Dolní Malá Úpa, Rennerovy a Pomezní boudy. Nebezpečné stoupání (jak pravila i značka) kolem Rennerovek nás dorazilo, takže oběd na Pomezkách přišel vhod, byť jsme ho zapíjeli Krakonošem.

Odtud padáme po silnici do Malé Úpy a u Spáleného mlýna uhýbáme po cyklo na Janovy boudy, která nás dovede do Pece pod Sněžkou. V Peci nás nic pěkného nečekalo, a tak nám nezbylo než se zakousnout do krkonošského hřebene. Po asfaltu s mezipřistáním na Richterovkách (doporučujeme – to nejhorší máte za sebou a pivo bodne) jsme se vyškrábali na Výrovku - 1340 m.n.m. (výlet z Pece na Výrovku na kole by mi ještě nedávno připadal jako naprosto absurdní nápad). Vzhledem k pokročilé hodině jsme se již mohli kochat naprosto klidným a liduprázdným hřebenem – úžasný zážitek. Zasloužená vrcholová prémie na nejvyšším bodě objezdu a hurá k bufáči Na Rozcestí a přes Zadní a Přední Rennerovky dolů na Hříběcí boudy. Pozor – za Předními Rennerovkami nesjíždějte dál po červené přes Lahrovky (Lahrbušem), ale vemte to okolo po lyžařské magistrále – neuvaříte si brzdy a pojedete velmi příjemným sjezdem. Za Hříběcími boudami také doporučuji na silnici sjíždět po cyklo a zelené vpravo okolo; přímo po červené (kolem transformátoru) je to zbytečný držkopád. Na křižovatce doprava do kopce do Strážného, u hospody na parkovišti doprava. My jsme ještě večer pokračovali na Šestidomí, kde jsme měli domluvené ubytování (tuším, že za cca 300 Kč/os se snídaní).

Ráno jsme celí čerství vyrazili známou cestou přes Struhadla na Krásnou pláň (Schönlan), kde jsme uhnuli doleva po cyklo a žluté a přes Hromovku jsme dojeli do Svatého Petra a Špindlu. Tady jsme se chvíli motali a prověřili několik slepých uliček v labyrintu ozdravoven a hotelů, až jsme trefili ten správný táhlý kopec na Medvědín. Stoupání ale snesitelné s úžasnými výhledy, byli jsme ještě čerství, takže jsme v pohodě dorazili na Horní Mísečky. Odtud jsme po silnici pokračovali na Dolní Mísečky a před autobusovou zastávkou jsme uhnuli vpravo na tzv. Vídeňskou cestu (třeba minout závoru) – nezpevněná, ale celkem sjízdná cesta, která ušetří cenné výškové metry. Po cca 2 km narazíte na rozcestí – zvolte Pašeráckou cestu vpravo do kopce (stále nezpevněná, ale sjízdná), která vás bez dalšího zbytečného klesání vyvede přímo na Rozcestí pod Dvoračkami. No, a tady už není co řešit: zakloňte hlavu a až vás začne bolet za krkem, uvidíte Dvoračky a Štumpovku. Je to asi 0,5 km, ale jsem zvědavá, kdo z vás to vyjede. :) Na Štumpovce jsme si dali oběd (osvědčená restaurace, nesčetněkrát prověřeno) a borůvkový koláč a vyrazili jsme na další důvěrně známou trasu dolů na Ručičky (za Dvoračkami po zelené a cyklo vpravo do lesa). Na Ručičkách jsme uhnuli vpravo dolů směrem na Harrachov, ale na dalším rozcestí jsme hrdě minuli cestu na Rýžoviště a do Harrachova a pokračovali na Krakonošovu snídani. Tady jsme opět minuli cestu do Harrachova přes Mumlavský vodopád a vydali se směrem na Voseckou; na rozcestí Pod Voseckou se dáváme samozřejmě vlevo a čeká nás několik dlouhých kilometrů do Harrachova, které sice převážně klesají, ale to zdaleka neznamená, že bychom už ani nešlápli. Cedule s odbočkami na Harrachov už ani nepočítáme a sveřepě se držíme naší cyklo, která nás nakonec dohoupe až na hlavní silnici od polských Jakušic. Vlevo z kopce a konečně Harrachov. Čas nás trochu tlačí, takže neleníme a pokračujeme přes centrum, kde uhýbáme na cyklo a po silničce se šplháme k harrachovskému nádraží. To samozřejmě mineme a pokračujeme do Kořenova, kde jsme se naštěstí ve změti názvů celkem zorientovali a šťastně trefili Kořenov žst. (která je ve skutečnosti v Polubném). Závěrečná fotka, lahváče do vlaku a za 10 min. už nám to jelo… To už se vás ale netýká, protože vy ještě před Kořenovem uhnete a podél Jizery se vydáte na Jizerku.

Doufám, náčelníku, že pochopíš, že tuto část jsme si už odpustili a že nám bude přesto závěrečná etapa Objezdu republiky uznána.

Tak se do toho pusťte, čekám na vás na Jizerce.

Káča

Galerie

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03