Přifařený Silvestr

Během tradičního Teotihuacan Cupu padla nabídka strávit Silvestra na sedmnáctkou pronajaté chalupě v Bedřichově. Nabídka byla z kapacitních důvodů omezená jen na nevelký počet dvacítkařů, a to zhruba takový, kolik se jich vejde do čtyřlůžkového pokoje. Jelikož se nám v té době nerýsovala žádná jiná nabídka na strávení Silvestra kdekoliv, natož na horách, postupně na nabídku kývli Petr s Mončou, Káča s Míšou, přidali se Budžinda, Tomáš S. se svou nám prozatím neznámou přítelkyní Monikou a nakonec ještě Vašek. Do čtyřlůžkového pokoje se nás tedy vešlo osm.

Jedeme na hory

První várku tvořili ti, kteří dostali dovolenou na celé tři dny před Silvestrem – Monča, Káča, Vašek a já. Odjezd jsme naplánovali na pátou hodinu odpolední, takže jsme mohli po důkladné opravě zahrádky, naložení Monči a Vaška s basou okolo sedmé vyrazit. Když jsme před chatou u Zvonu, kde se Silvestrovská oslava konala, vysedali, vypadali jsme jako správní umělci z Prahy. Z auta jsme mimo našich batohů vyložili dvě kytary, čarango, basu a dvě krásné zpěvačky. V místě jsme si ověřili, že ani v Jizerkách není sníh a že běžky jsme si přibalili jen tak pro jistotu. Míra Panuška nicméně šířil zvěsti, že existuje někde nahoře asi kilometrová loučka, kde sníh je, a kde se dá na běžkách kroužit. No uvidíme… První večer jsme se vrhli do všeobecného hraní karetních a jiných společenských her.

První den – 28. 12. – průzkumná výprava

Na druhý den jsme se připojili k sedmnáctkové výpravě po okolních kopcích. Abych pravdu řekl, už nevím, kdo ze sedmnáctky stanovil trasu, čísla byla věru optimistická, naplánovaná trasa měřila k třiceti kilometrům. Naším cílem bylo kromě protáhnutí kostí ověřit či vyvrátit fámy o možném pohybu na běžkách po hřebenech Jizerek.

Sychravé počasí nás tlačilo do hospod a tak jsme jako první základnu využili hospůdky pod vlekem v Josefově Dole, kde jsme si v příjemném prostředí dali časný oběd. Po sjezdovkách a lesem jsme dorazili až téměř na Čihadla, kde jsme narazili na sníh a první běžkaře. Tak pověst nelhala! Otřeli jsme sliny a s mírným provinilým pocitem sněžných prasat jsme se po zasněžené silnici vydali na Novou Louku. Počasí nebylo o nic méně sychravé než ráno a tak jsme si na Šámalce dali druhý, teď už pozdní oběd. Zatímco jsme debužírovali, venku se schylovalo k překvapení celého týdne (a v době, kdy tento zápis píšu, tak doufám, že ne k překvapení celé zimy) – začal padat sníh. Rozjařeni představou, že si přece jen zaběžkujeme, jsme dorazili zpět do Bedřichova, který, pod pokrývkou teď už slušné vrstvičky sněhu vypadal mnohem zimněji a optimističtěji než ráno. Krámy se sportovním vybavením svítily do tmy, na sjezdovkách se ozývaly zvuky sněžných rolb a vůbec jako by se všichni na zimu čekající probrali.

Na chatě nás čekala večeře, teplo, Tomáš s Monikou a nově přišedší kamarádi ze sedmnáctky. Velmi příjemně jsme si zahráli, kapela nebyla sice v nejsilnější sestavě, ale přesto jsme všichni zhodnotili tento večírek jako velmi povedený.

Druhý den – 29. 12. – poprvé na běžkách, v tělocvičně a večírek s hudbou

Tak jsme se dočkali… Ráno nás Monča netrpělivě tlačila na autobus v 9:15, a přestože jsme se večer tomuto nápadu jen smáli, nějakým kouzlem, snad osobnosti či co, se jí to skutečně podařilo. Do autobusu usedáme v sestavě Monča, Káča, Vašek a já, necháváme se vyvézt na stadion a tam poprvé v této sezóně nasazujeme běžky. Tomu předbíhá bouřlivá debata o tom co namazat na tenhle druh sněhu, jestli vůbec namazat, jak sundat ten humus, co nám na skluznicích zbyl od loňska, a podobně. Prostě jako vždycky…

Konečně na běžkách

Vyrazili jsme do stopy s tím, že času není příliš nazbyt, protože nás večer čeká další program a že se tudíž musíme nejpozději do půl čtvrté vrátit na chatu. Přes Vládní jsme nastoupali na Olivetskou horu a přes Bílou Kuchyni jsme dorazili ke kiosku na Hřebínku. Tam po povinném svařáku a sušenkách jsme dohodli, že dojedeme na Krásnou Máří, tam otočíme a pak po panelce sjedeme na Kristiánov a Novou Louku, kde se všichni i se sedmnáctkařema sejdeme. S Káčou překvapivě zjišťujeme, že bruslit se dá i bez toho, aby člověk vyplivl plíce, a zbytek dne i celého Silvestrovského volna trénujeme hlavně tento styl. Kvůli nehezkému počasí je výlet zcela bez výhledů, a když jsme pak dorazili na Šámalku bylo tam zcela nepřekvapivě plno. Na stojáka jsme si dali po pivu a vyrazili vstříc dalšímu programu do Bedřichova.

S vyhlídkou mizerného sněhomilného programu objednala totiž Alenka pro sportovní vyžití našich více či méně sportovně vyžilých těl tělocvičnu ve Smržovce. Takže jsme jen na chatě odhodili běžkovou výstroj, nahradili jí sálovou a vyrazili auty do Smržovky. Tam jsme si vyzkoušeli, že (k mému překvapení) takovýto sport po sportu je nejen snesitelný, ale skoro bych si troufl i říct, že i příjemný (samozřejmě v omezené míře). A taky (a to už mě tak nepřekvapilo), že když nejde o válečnou sekyru nebo aspoň o zlaté trencle, tak si v příjemné atmosféře skvěle zahrajeme.

Během našeho sportovního desertu do Bedřichova dorážejí Budžinda s Petrem a další, pro které pracovní týden skončil standardně až pátkem a tak se večer rozjel bujarý večírek, teď už s kompletní kapelou. Dozvídáme se neveselou zprávu, že po pádu na sníh si Monika pochroumala palec na ruce, což způsobilo především to, že se na ni vrhly všechny zdravotnice sedmnáctky a Moničině palci se tak po zbytek akce dostávalo nadstandardní péče. Nejhůře toho dne ovšem dopadl Vašek, který si ráno dal závazek doprovázet na běžkách Monču a přesto, že ji zná už poměrně dlouho, neodhadl, že i když Monča říká, že pojede „na pohodu“, znamená to, že kdokoliv jí chce stačit, bude večer sedřený jak pes. A tak to byl pravděpodobně on, kdo se z příjezdu Petra těšil nejvíce.

Třetí den – 30. 12. – opět na běžkách a večírek u Klárky

Pohoda na Hřebínku

Třetí ráno nás hory přivítaly krásným slunečným počasím. Na autobus v 9:15 už podruhé Mončino charisma nestačilo, a tak vyrážíme ke stadionu autem. Sněhové podmínky jsou snad ještě lepší, minimálně v tom, že na tento sníh už jde rozumně namazat i na klasiku. Mončina běžkového doprovodu se k radosti Vaška ujímá Petr, tentokrát nás netlačí čas, a tak můžeme den zahájit pivem na Nové Louce. Pak vyrážíme přes Hřebínek (opět povinný svařák), Krásnou Máří a Čihadla na Knejpu. Tady v kiosku vystojíme sáhodlouhou frontu na čaj. Na sáhy ta fronta sice až tak dlouhá nebyla, ale neobyčejný chaos, který si v kuchyni byli schopni vytvořit dva obsluhující dredaři byl jen potvrzením samovolného zvyšování entropie vesmíru. Vaškovi se během cesty na záchod konečně podařilo přistihnout Petra s cigaretou a tím tak vyhrát sázku, která už měsíc Péťovi zakládala na nervové tiky a žaludeční vředy. Po cestě na které jsme o dva dny dříve tak záviděli projíždějícím běžkařům jsme se vrátili na Novou Louku, naši už téměř stálou základnu, pojedli, popili a vrátili se do chaty.

Tentokrát jsme se se sedmnáctkou nevydali do Smržovky za sportem, ale na návštěvu Klárky s Jírou, kteří spolu s dalšími kamarády trávili Silvestra na jejich chalupě v horním Bedřichově. Tam jsme se mimo jiné dozvěděli co je to PowerBall, jak báječně se při jeho použití člověk tváří (ne, opravdu to video nechci vidět), co je to inteligentní plastelína a i o jiných vánočních dárcích. Konečně jsme taky měli možnost vidět, jak báječně sednou Klárce a Jírovi jejich nová pyžamka – dvacítkový to svatební dar. Po příjemném večírku se vracíme na chatu, kde jsou všichni vesměs zabráni do společenských her. Každý si nacházíme tu svoji oblíbenou a přidáváme se k ostatním.

Čtvrtý den – Silvestr

Měsíc nad... ehm... horami :)

Čtvrté ráno nebylo zdaleka tak hezké, jako to předchozí. Bylo zataženo, těžko a výrazně tepleji. Tentokrát s námi vyrazil i Budžinda, nemaje běžky, alespoň pěšky. Dopředu bylo naplánováno vytvořit na Šámalce základnu, ze které budou zájemci o sport a o body v sedmnáctkové celoroční sportovní soutěži 500+ dělat výpady do okolí. Na Novou Louku jsme dorazili někdy před polednem a tak jsme tam někteří rovnou poobědvali. Začínající déšť a slibně se rozjíždějící pohoda v hospodě odradila většinu zájemců o sport a tak k Hřebínku vyrazilo jen nemnoho z nás. Na Šámalce se mezitím rozběhla oslava Silvestra, přičemž se v každou celou hodinu připíjelo na Nový rok v příslušném časovém pásmu. Hlavním iniciátorem nebo alespoň propagátorem se stal Jeník Maňák, nicméně s hledáním následovatelů neměl zjevně větší problém. Jen se nechal přesvědčit, že velké panáky jsou pro tento účel neúčelné, navíc smrtící. My, promoklí běžkaři, zjišťujeme, že v nabité hospodě, plné na místa čekajících a nepřátelsky naladěných hostí nemáme šanci se chytit a tak se ještě spolu s Budžindou vydáváme hledat štěstí do cukrárny v Bedřichově, kde se při dortících a kafíčkách příjemně proklábosíme téměř až do večeře.

Zajímavé překvapení nám večer připravila Klárka, když za námi přišla až do pokoje a s úsměvem na tváři nás požádala, zda by se u nás nemohli i s kamarády osprchovat, neboť jim zavřeli veřejný bazén. Bližního svého jsme pochopitelně neodmítli a koupelnu jsme jí i kamarádům samozřejmě poskytli…

Po večeři Bubák zahajuje slavnostní vyhlášení výsledků své, již zmíněné soutěže 500+, ve které byli všichni zúčastnění bodováni za množství svých sportovních výkonů v tomto roce. Jako završení celé soutěže má každý účastník do minuty 51krát přeskočit přes švihadlo, což zejména u těch, kteří poctivě zapíjeli všechny předchozí Nové roky na světě, není právě jednoduchý úkol. Odměnou soutěžícím jsou trička, ti lepší dostávají navíc i láhev šampaňského, takže toho, že nebude čím zapít Nový rok v našem časovém pásmu se opravdu nemusíme bát.

Po půlnoci jsme se venku všichni poobjímali, se zájmem podívali na ohňostroj, na který Zdenál spotřeboval cirka patnáct kilo trhaviny a pak se vrátili k družné zábavě vevnitř. Oživili jsme kapelu a příjemně si zahráli, než nás únava zahnala do postelí a spacáků.

Odjezd

Poslední den se nesl už jen v duchu balení, hledání a nalézání chybějících věcí, účtování, placení a loučení. Sníh venku definitivně roztál, snad aby nám nebylo líto, že odjíždíme. Naše posádka (Káča, Monča, Petr a já) jako už obvykle vydržela téměř nejdéle a zásluhou toho, že se během dopíjení našeho posledního čaje Václav ze sedmnáctky Monči zeptal, kdy si o této akci na našich stránkách přečte, si Monča vzpomněla, že je vlastně organizátorem akce a že tedy má za úkol určit, kdo zhotoví zápis. Byl jsem nejblíže a tak díky tomu jste si místo jejího stručného a vtipného zápisu přečetli tuhle slohovou práci… A dobře vám tak.

Komentáře

Autor: Katchenka

Vloženo: 12.1.2007 15:32:42

Ale romantická fotka "měsíc nad horami" je opravdu povedená

Autor: Katchenka

Vloženo: 12.1.2007 15:31:38

"Stalo se na toboganu" je myslím na vlastní historku. Nebo snad na celou novou rubriku "tajemství"? Další adept do této rubriky je záhada "Otravená Dvacítka, jen organizátorce nic není" (Alčiny narozeniny na Mariánské)

Autor: Vašek

Vloženo: 11.1.2007 10:48:35

Moc pěkný zápis z povedené akce. Akorát si zapomněl zmínit událost, která donutí Primu odvysílat další díl pořadu "Záhady a mysteria", tentokrát na téma "Co se stalo na tobogánu?".

Autor: Budži

Vloženo: 11.1.2007 9:26:33

Dobrý Miisho a to jsi ještě zkrátil čas o polovinu, teda jestli jsi to už poslal i Irče

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka