Tak rok se s rokem sešel a dvacítku čekala tradiční oblíbená akce „ Alčiny hory“. Šámalova bouda byla už zamluvená dva roky dopředu, předpověď počasí byla příznivá, takže to vypadalo, že akce nemůže být ohrožená. A bum! Bartákovic holky onemocněly. No to už tak bývá, když se člověk někam dlouho chystá a dost se těší. Nedalo se nic dělat, vyrazilo se bez Bartáků.
V pátek jsme se postupně doklouzali až k chalupě. Mnozí byli, asi jako já, rádi, že neskončili v příkopě nebo v lese. Už i Tomáš Garigue Masaryk se prý jezdil rekreovat do Šámalovy boudy. Chata se od té doby asi moc neměnila. Ač jsme byli všichni ubytovaní na jedné chalupě, často jsme se svolávali mobilem, protože jsme prostě netrefili, nebo nenašli naše spolubydlící. Někteří byli na pokojíčkách hezky pospolu. Jiní měli prezidentské apartmá velikosti větší garsonky a k tomu ještě předsál, kde přijímali hosty (jen piáno nebo aspoň varhany chyběly). Večer jsme poseděli, pokecali, popili. Počkali jsme a přivítali Petra B., který přijel taxíkem, a šli spát.
V sobotu jsme vytáhli lyže, boby, sáně, kočáry, foťáky a každý podle svých možností vyrazil do krásného dne plného sluníčka. Děti, dospělí i pes Sára se radovali ze sněhu, ujetých kilometrů a pohody. Kdo vyrazil do stopy, se nemusel bát samoty v lese ani na loukách. Někteří namachrovaní sportovci byli trochu neklidní, že také děti chtějí běžkovat a jsou trochu pomalejší než oni. Většina z nás se přes den potkala v restauraci na Šámalce, kde jsme konzumovali opravdové dobroty. Večer jsme se sešli místním salónku a vlastně nám došlo co teď, když tu není Ála, nejsou ani fondue. Bylo nám trochu smutno a tak jsme si povídali, jak ta čokoláda teče po těch jahodách, banánech a hruškách a jestli je lepší bílá nebo hořká. Někteří šílenci ještě vyrazili do stopy – asi chtěli mít jistotu, že budou ve stopě sami. Večírek se bez Ály né a né rozjet. Nakonec jsme Ále napsali, jak nám tady chybí a vrhli jsme se na křupky, oříšky, pivo a víno. Postupně jsme se i rozpovídali, zavzpomínali a podrbali a po půlnoci šli do hajan.
V neděli jsme se před chalupou vyfotili a vydali se každý podle svých sil do terénu. Já jsem se zařadila do skupinky nenáročných běžkařů ve složení: Kačenka a Bára R., Anička na asi dvoumetrových lyžích a botách o pár čísel větších, Ondra B., Kačka B. Péťa B., který dělal vlekaře všech dětí do kopečků, Milka a pes Sára, o které fakt nevím, co si myslela. Cestou se ještě přidal Jíra na běžkách s bobama za pasem a Péťou. Mezi borci ve značkových dresech jsme působili, že snad ani do stopy nepatříme, dokonce nás jednou upozornili, že jedeme v jednosměrce v protisměru, což nám přišlo vtipný, ale celá skupina jsme byli v poho. Milka asi vykouřila víc cigár než obvykle, protože pauzy byly častější. Pes Sára už jistě uvažuje o koupi běžek na své čtyři tlapky a já za rok beru Tomáše do stopy – už se toho nebojím! Zvládli jsme trasu Šámalka – Prezidenská a byli jsme na sebe fakt pyšní! Odměnili jsme se výborným obědem v narvané hospodě. Rozloučili jsme se s ostatními a hurá domů.
Víkend byl podle mého názoru vydařený, jen ty večery bez těch fondue… Álo, chybělas nám!
zapsala Irča Radová
Galerie
P1010770.JPG
1200x801 (258.4 kB)
P1010780.JPG
1200x801 (281.8 kB)
P1010781.JPG
1200x801 (219.6 kB)
P1010783.JPG
1200x801 (293.3 kB)
P1010786.JPG
1200x801 (267.4 kB)
P1010790.JPG
1200x801 (224.8 kB)
P1010791.JPG
1200x801 (238.3 kB)
P1010794.JPG
1200x801 (255.5 kB)
P1010795.JPG
801x1200 (285.3 kB)
P1010796.JPG
1200x801 (191.9 kB)
P1010797.JPG
1200x801 (259.5 kB)
P1010803.JPG
1200x801 (244.3 kB)
P1010807.JPG
1200x801 (360.8 kB)
P1010812.JPG
1200x801 (287.6 kB)
P1010815.JPG
1200x801 (188.5 kB)
P1010818.JPG
1200x801 (321.9 kB)
P1010821.JPG
801x1200 (217.9 kB)