V pátek jsme se sešli na náplavce u Čechova mostu, kde jsme úspěšně blokovali přístup turistů k parníku. Náš parník ale měl problémy s policií, jak nám řekla Erika, takže kotvil v jiném přístavišti. V rámci utajení jsme místo odjezdu dostali v šifře. Nicméně v době mobilů a Googlu ji většina účastníků vyřešila dost rychle. Jenom se asi v pizzerii Al Capone divili, proč se jich furt někdo ptá, kolik stojí čaj a malý salát (100 Kč, což bylo součástí názvu stanice Stodůlky, ke které jsme měli směřovat). V přístavišti Stodůlky jsme si ještě stihli dát jedno pivo a parník už vyplouval směrem na Beroun. Byli jsme rozděleni do rodin po třech členech a tak jsme taky absolvovali štvanici. Šli jsme podle mapy Chicaga a cestu jsme si mohli zkrátit, pokud jsme byli na gangsterských dostaveníčkách, resp. pokud jsme si z nich něco pamatovali. Noc byla celkem jasná a štvanice trvala asi 2 hodiny.
Ráno nás místní bossové vzbudili písní "Make love Cosa Nostra" ("...jedeme vyloupit velikánskou banku..."). Nejprve jsme si museli odpracovat první dny v hotelu (škrábání brambor), v docích (úprava terénu) a na pile (dr. Voštěp). Potom jsme se chvíli museli živit jako drobní zlodějíčci. Absolvovali jsme kurz základních dovedností mafiána (penězokazectví, určení škodné a střelba, odemykání zámků a sejfů, šacování, okrádání konkurenčního gangu, prohibiční kontrola). Během dne jsme coby mafiání získávali vliv, silnější rody pohlcovaly ty slabší a bylo stále obtížnější se udržet v konkurenci ostatních gangů. Odpoledne jsme vykrádali banku, kde jsme všichni měli své úspory. Tato disciplína zamotala pořadím - ti nejbohatší byli logicky nejohroženější a mnohým zbyly jen oči pro pláč (např. pokud neodhadli dobře délku zápalné šňůry a množství prachu - v palcích a librách). Také jsme stavěli destilační kolonu a snažili se svého bosse vysekat ze soudního procesu.
Prométheovka se tentokrát šla se sirkama (schválně, jak daleko dojdete s jednou hořící sirkou?) a večerní program byl obohacen také o taneční soutěž. Parket byl nasvícen reflektory aut, z jednoho z nich se linula reprodukovaná hudba (Jen pro ten dnešní den...). Zvláštní na Lesních hrách, ale při pohledu na zpívajícího Šimona a dámské sbory, jsme organizátorům museli i tuto ne zrovna lesní soutěž odpustit. Potom už jenom oheň, kytary, jinovatka. Poslední píseň, kterou si vybavuji, byla "Pátá", která opravdu zazněla v pět nad ránem.
Ráno si každá z teď už jenom 4 rodin určila svého účetního. Ten byl ale cestou do kostela unesen. Opravdu jsme se vydali ve společenském uděvu do vsi ke kostelu. Během cesty jsme měli podle charakteristik odhalit účetního cizího týmu a toho jsme unesli (zejména únos Sašáka dal zabrat). Účetní měl potom odhadnout, jak daleko a kterým směrem byl unesen (skončili jsme opět před kostelem). Před obědem jsme překládali dopis od babičky ze Sicílie se samými důležitými informacemi (sestřenice je zase těhotná, kostel má novou střechu, kdo umřel a kdo se vyboural na kole), pašovali jsme zboží z uvízlých lodí a závěrem se strhla velkolepá bitva dvou gangů - vodní přestřelka. Takže nakonec nevyhrál vůbec nikdo, všichni se až na Elišku Fuchsovou postříleli.
Po zakončení jsme vyráchali organizátory v potoce a odebrali se na vlak do Roztok u Křivoklátu. Cestu zpátky jsme si ještě užili s muzikou. Lesní hry byly velice povedené, jediný kaz byl ošklivě zlomený kotník Ivany Provázkové. Takže Šimone a spol., díky.
Prosinec 2024 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | ||||||
2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
30 | 31 |
Leden 2025 | ||||||
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
27 | 28 | 29 | 30 | 31 |