Pochválena buď příhraniční rovina, aneb 8. etapa cykloobjezdu z Českých Velenic do moravské Břeclavi pro pamětníky

Datum konání: 3. 8. – 7. 8. 2007
Sekce: Stalo se
Autor: Milan Barták
Vloženo: 28.7.2010
Upraveno: 28.7.2010
Počet zobrazení: 1079
Dalším dílem seriálu „Matné vzpomínky“ a zároveň posledním zápisem, který nám chybí do sbírky, jsou následující řádky o tomto období roku 2007, kdy jsme podnikli suverénně nejpohodovější etapu celého objezdu z Českých Velenic do Břeclavi. Z rekonstrukce dle dobových fotografií vyplývá, že jsme jeli v sestavě Monika, Kačka, Michal, Petr, Vašek, Pavel, Tomáš a já.

Jako obvykle jsme jeli z pražského hlavního nádraží a jako obvykle jsme do cílového místa prvního dne (startovní místo etapy, pozn. aut.) přijeli za tmy. Dobrou zprávou bylo, že jsme se cestou stihli posilnit v hospůdce ve Veselí, kde jsme měli nucenou mezivlakovou pauzu. Špatnou zprávou pak bylo, že ve Velenicích začalo pršet, a my museli přehodnotit původní plán, že pojedeme spát za městečko. Zůstali jsme u fotbalového hřiště, hned vedle diskotéky.

Jak rádi jsme druhý den vstali do slunečného rána a šlápli do pedálů! Podél rybníků to pěkně ubíhalo. Ve Staňkově, po obědě, se od nás bohužel musel kvůli rodinným povinnostem odpojit Tomáš Souček. Ze zbytku dne si pamatuju už jen jízdu krásným nízkým hustým lesem u Peršláku, luxusní golfové hřiště u Nové Bystřice a rozhovor s policajtem na téma „kam jedete“ s mojí odpovědí „někde v hospodě si dáme pi… ehmm.. něco k pití“. Jednoduchou večeři jsme si dali ve dvoře v hospodě ve Starém Městě a pak vydupali kopec a v nejbližším lese spočinuli na jehličí. Déšť tentokrát nehrozil.

Jestliže jsme první den v poledne měli našlápnutý už slušný kus cesty, o druhém dni se to rozhodně říct nedá. Po pár kilometrech nás přibrzdila Maříž a její (téměř) světoznámá keramika. A po dalších pár kilometrech Slavonice, kde se dlouho opravovaly defekty a užívala pohoda krásného náměstí. Aspoň jsem si stihnul prohlédnout katakomby a v místní dílničce vytvořit Alče dáreček ke svátku (tričko s potiskem). Je tedy po poledni, máme za sebou 12 km a bez oběda se vydáváme dál. Dobrý oběd si dáváme v nenápadné hospodě o pěkný kus jinde. Stála přesně za „finanční hranicí“, která odděluje drahá místa od levných a kterou jsme evidentně přejeli hned za Slavonicemi. Točili tam Hostan, a v těch teplotách nám náramně chutnal. Snad jedině Petrovi se stýskalo po plzničce. Večer jsme si zopakovali postup z předchozího dne: večeře ve Vranově a noční výstup nahoru do kopce, kde uléháme na prvním vhodném místě v lese.

Třetí den byl opravdu pařák. Silných zážitků bylo nepočítaně. Třeba fakultativně-skoropovinný výlet k Novému Hrádku, zřícenině stojící vysoko nad Dyjí a nabízející úchvatné rozhledy na ramena řeky. Patří mezi ně taky ochutnávka místního vína přímo na Šobesu (stěží zapomenutelné rulandské šedé i bílé). Vašek dokonce neodolal a uložil si do brašen jednu lahvinku k domácímu vzpomínání. Následně jsme se příjemně ovínění koupali v Dyji a ve Hnanicích dali pozdní oběd. Tím jsme úspěšně překonali vedra poflakováním a v půl páté, kdy jsme měli na tacháčích 27 km, jsme konečně vyrazili ku Břeclavi a náš výlet začal připomínat cykloobjezd (končili jsme se 70 km v nohách a bez zadýchání). Den jsme – jak jinak - zakončili vysedáváním v hospodě až do tmy, doplňováním tekutin a přesunem do lesa za vesnici (tentokrát Hevlín). Jediný rozdíl byl, že to tentokrát nebylo do kopce.

Poslední, čtvrtý den nás čekal průjezd hlavními městy moravského vinařství Mikulovem, Valticemi a dalšími. Čtvrtý den na kolech už mám obvykle dost, a tak to bylo i tentokrát. Nevím, jestli proto si nepamatuju nic jiného, než oběd v průjezdu ve Valticích, výhledy z daleka na Mikulov a průjezd oborou už u Břeclavi, kde jsme museli kola pronášet skrz brány. Tuto etapu objezdu jsme zakončili spěchem na vlak z Břeclavi do Prahy. Věřili jsme původně, že přejezd domů bude komfortní a že při takové frekvenci vlaků si budeme moci vybírat, kterým pojedeme. Opak byl pravdou: poslední vlak beroucí dostatečný počet kol (tj. nás všech) jel asi ve tři odpoledne…

A s tím jsme se měli opět potýkat téměř o rok později, kdy jsme do Břeclavi vyráželi na další etapu.

Čtenáře, kteří se prokousali až ke konci, zdraví Milan, t.č. Matný

Galerie




Štítky: FotkyKolem Česka

Komentáře

Autor: Monika
Vloženo: 2.8.2010 8:30:11
jo, jo, to jsme ještě byli mladí a krásní. Jinými slovy: "To už je fakt dávno."
Autor: Jana
Vloženo: 29.7.2010 13:53:35
Autor: Káča
Vloženo: 28.7.2010 23:29:15
No, tak to máme kompletní - díky Milane M.

Krátce

Nyní nejsou žádné novinky
Zobrazit všechny

Verča J. (6.1. 14:22)

Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi

Janka (21.11. 14:43)

Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)

Veronika (3.10. 11:33)

"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)

Káča R. (29.1. 8:55)

Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.

Petr (21.1. 16:35)

Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?

Lilka (27.8. 11:05)

TeoCup je 9. - 11. listopadu.

Vstup do pokecu

Uživatelská nabídka

Login
Prosinec 2024
PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     
Leden 2025
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Hledání

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03