Krušné moje hory, krušné moje lesy

Třetí etapu jsme naplánovali na 28. října, s tím, že uvidíme podle počasí. Meteorologové však slibovali slunný prodloužený víkend, nezbylo tedy než vyrazit. Účastníci: Alena a Milan, Monika a Petr, Káča a Míša, Vašek a Tomáš S.

Opět za hluboké tmy jsme si vyzvedli kola v pojízdné úschovně, oblékli si pod helmy čepice a na helmy baterky a vydali se vstříc dalšímu dobrodružství. Ještě v Děčíně uhybáme směrem na Děčínský sněžník, což nevěstí nic dobrého. Z děčínských 142 m.n.m. stoupáme na strašlivé Maxičky, kde už nás čeká místní správce sokolovny. Rozestýláme žíněnky a vyrážíme do hospody. Tam nám sice nabídnou jen párek, utopence a jablečný závin, za to jsou na nás vlídní. Ještě během večera dojíždí hrdina dne Tomáš Souček. Nechtělo se mu čekat v Ústí na přípoj tak si vzal reflexní vestu a hurá do labské mlhy.

Ráno se probouzíme do podzimního oparu, teple se oblékáme a vyrážíme do prosluněného dne. Napojujeme se na krušnohorskou magistrálu a mírně stoupáme na obávaný Sněžník. Silnice prázdná, jen občas nás míjí naložený cyklobus, podzim v plném květu. Na Sněžníku si dáváme ranní kávu a přes Tisou pokračujeme do Krušných hor. Krušnohorská magistrála nás stále vine podél hranic, okolo cesty vidíme podzim jak od Lady: barevné stromy, louky a děti pouští draky. Draci lítají jak vzteklí, což ovšem znamená, že na kole dřeme i z kopce - obec Větrov dělá čest svému jménu. Občas míjíme opravdu podivné vybydlené osady, kde se snoubí polorozpadlé staré německé domy a polorozpadlé kravíny a bytovky s kurníky okolo. S obědem to taky nevypadá valně, konečně se chytáme v neméně podivné obci Fojtovice. V hospodě je paní sice vlídná a varuje nás, že mají nával a budeme čekat, nicméně naše žaludky odmítají diskutovat o další cestě na Cínovec. Když dostaneme asi po hodině jídlo, ani neprotestujeme, že to není úplně to, co jsme si objednali. S mírným čsovým skluzem vyrážíme směrem k pestrému sortimentu vietnamských obchodníků na Cínovci. Za Cínovcem opouštíme jistotu asfaltu a spouštíme se do lesa. Na dně hlubokého údolí zpravujeme první defekt této etapy. Po prudkém stoupání se opět vynořujeme u sádrových trpaslíků tentokrát na Moldavě. Mezi několika penziony s děvčaty nacházíme ten náš bez děvčat a po večeři jdeme na kutě.

Ráno opět slunečno a velmi větrno. Po panelové cestě lemované JZD a hnojem se sápeme na kopec, kde nás to málem sfoukne z kola. Sjíždíme k vodní nádrži Fláje, kde se z naučné tabule dozvídáme, že přehrada přirozeně zapadá do krajiny (zřejmě přirozeněji než vysídlená německá vesnice) a hurá zase do kopce. V Hoře sv. Kateřiny obědváme skvělou jitrnici ve skvělém vesnickém pajzlu a pokračujeme dál přes bývalou Gabrielinu huť. Opět musíme řešit ideologický spor, zda je přípustné, použít asfaltku vedoucí na německém břehu hraničního potoka. Bohužel docházíme k závěru, že filozofie projektu toto neumožňuje, je tedy třeba se vydat po zelené značce, po více či méně hrubém štěrku a po více či méně znatelné cestě ale po českém břehu. Po dost dlouhých 6 km vyjíždíme v obci Kalek, kde si u pomalého pána v osadní hospodě dáváme horkou čokoládu a frčíme dál směrem k Hoře sv. Šebestiána. Cestou míjíme rašeliniště a rybníky a krásný bývalý železniční most, jehož část ční jen tak do kraje.

V neděli ráno vyrážíme opět podél hraničního toku přes zaniklé osady, rašeliniště a přísečnickou přehradu do Vejprt. Odtud celkem milosrdným a už obydleným terénem až do Loučné, kde nás cesta zase málem praští do čela – Klínovec. Kolem poledne se přehoupneme přes nejvyšší bod etapy a sjíždíme do mumraje Božího Daru, kde vlastně oficiálně končí 3. etapa. Po obědě rychle ztrácíme výšku a přes vybydlený Jáchymov se odkláníme od hranic. Na vlak nasedáme v Ostrově nad Ohří.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka