Blaze v Osoblaze

Přátelé, když už mi byla předána ta čest sepsat tento zápis, chtěla bych říct, že tento výlet, na který jste nás vzali, se nám opravdu velmi líbil a těch pár zbývajících etap bych též ráda jela. S výhledem na Orlické hory a Krkonoše tuším, že se mám na co těšit :-), ale ten Adršpach by to mohl alespoň částečně napravit. Mimo jiné, i ten termín, který jsem vpodstatě stanovila já, byl vybrán s ohledem na počasí velmi vhodně. Promokli jsme až při návratu domů z Černého Mostu do Počernic a to velmi solidně.

Po některých nedorozuměních při zařizování dopravy, jsme si spokojeně v Hutníku vychutnávali fakt, že máme 9 rezervací na kola, ačkoliv vezeme pouze 4. Ale vše dobře to dopadlo a sekce Hutník se setkala se sekcí Pendolíno večer ve středu 6.5. v Bohumíně na nádraží. Jediné, co mě moc neuklidňovalo bylo to, že jsme byli pouze ve výšce 200 m.n.m. Sekce Hutník: Káča, Míša, Janka, Roman, sekce Pendolíno: Monča, Péťa, Milan. Vůdce nám sehnal ubytování v nádražácké ubytovně, takže jsme si v klidu mohli dat pivo, pizzu, vyhlídnout podniky na snídani a jít spát. S představou vstávání v 7:30, jsme stejně nemohli někteří dospat a v 9 jsme zasedali do pedálů.

První den 7.5.

Bohumín-Chuchelná-Rohov-Kobeřice-Opava-Úvalno-Krnov, cca 80km.
Cesta rovinatá, občas nějaké zatáčky, Míšova píchlá duše a málem bych zapomněla – nové kolo, oběd v Opavě. O nečo horší to bylo odpoledne, kdy se Milan začal za námi opožďovat a když jsme dojeli do Krnova, zcela zezelenal. Večer to bylo jestě horší, protože jsme prohráli hokej se Švédy. Spali jsme v ubytovně s televizí, ale už nevím jaké :-). Ráno jsme očekávali s trochou napětí, jak bude Milanovi. Bohužel to nespravily ani banány s rohlíkem k snídani, Milan nám přenechal vrcholové prémie a opustil nás směrem Praha.

Druhý den 8.5.

Krnov-Město Albrechtice-Rusín-Bohušov-Osoblaha-Jindřichov-Zlaté Hory, cca 80km.
Cesta rovinatá, vítr v zádech i v čele, krásný slunečný den, Romčův zlomený drát. Jako vsuvku bych moc chtěla poděkovat pánům s pomocí vycentrování kola. Druhý den byl tedy alespoň pro mě zajímavější. Zjistila jsem, co to znamená, když je na mapě značená silnice a jak to může vypadat ve skutečnosti. Rychlost se snížila asi tak na 8 km/hod a bála jsem se každého kamínku. Blížili jsme se do zapomenutého kraje – Osoblažského výběžku. Nerada bych šířila nějaké historicky mylné informace, tak se raději zdržím komentářů. Každopádně zapomenuté městečko s velkým památníkem, úzkokolejkou, snad jen panelovými domy a milou paní hostinskou na mě udělalo opravdu silný dojem. Po obědě ještě nás čekalo pár desítek km proti větru a přejezd přes sedlo do Zlatých Hor. Ve Zlatých Horách Romča okouzlil pána v servisu, který mu opravil kolo ještě téhož večera. A Monča asi okouzlila pana majitele penzionu, protože se nám podařilo sehnat nocleh v krásném apartmánu s ještě krásnější koupelnou za 150 Kč.

Třetí den 9.5.

Zlaté Hory-Mikulovice-Vidnava-Javorník-Bílá Voda-Javorník-Uhelná, cca 80km.
Do Javorníku to bylo ještě po rovině, takže nás trápil „jen“ ten vítr v čele a mě těšilo, kolik hraničních patníků potkáváme. V Javorníku (stále 280 m.n.m.) následoval oběd a byla před námi horská etapa Rychlebských hor se „zpevněnými“ cestami. Po důkladném prozkoumání mapy a čárkovaných či plných čar, padl návrh, na který byl Míša patřične hrdý – co kdybychom zkusili část Rychlebských hor bez brašen a tak jako tak skončíme stejně zpět v Javorníku? Jednoznačně schváleno, trochu jsme si zastoupali, okusili ty nezpevněné cestičky, projeli se v lese a mohli tak s klidnou duši říct, že jsme objeli celý výběžek a otestovali Rychlebské hory. Zítra jedeme údolím. Spali jsme v Uhelné na sále v hospodě. Nejdříve jsme si vyhlídli fotbalový stadión, pak se usadili v místní čtyřkové hospodě a při účtování jsme nechali Monče volný prostor k debatě s panem hostinským. Zařídili jsme si tak krásný večírek a nocleh na sále. Mimo jiné jsem od Misíků dostala instrukce k jízdě po nezpevněných cestách. Jedna mi říkala, že musím jezdit rychle a druhý se mě neustále snažil přesvědčit, že mé kolo je na takové cesty stavěné :-). Těžké uvěřit, ale uznávám, trochu to fungovalo.

Čtvrtý den 10.5.

Uhelná-Skorošice-Žulová-Lipová Lázně-Ramzová-Branná-Staré Město pod Sněžníkem-Stříbrnice-Návrší, cca 60km.
Musím poznamenat, že už jsme se dostávali výše než do 200 m.n.m. Potkávali jsme zajímavé úkazy: jeskyně Rasovna, žel.zast. Lázně Lipová jeskyně, která byla na kopci, oslňující fabrika uprostřed lesa a v neposlední řadě na výšlap na Ramzovou, na jež asi hned tak nezapomeneme. Obědvali jsme v Branné a měli před sebou už asi jen 20 km, ale i ty mi připadaly jako strašně dlouhé. Krásný den zakončily ještě krásnější nahuštěné vrstevnice nad Stříbrnicí. To, že to Móňa s Péťou všechno vyšlápnou, jsem si začínala zvykat, ale že i Kačenka! Smekám :-), mě ten kopec za tu námahu a přesvědčování sama sebe nestál. Na Návrší nás přivítal úžasný výhled, dvě mazlivá psiska a příjemný pan majitel chaty, který nás nechal umýt a přespat ve srubu vedle chaty. Musím uznat - zase luxusní nocleh, již asi v 800 metrech.

Pátý den 11.5.

Návrší-po úbočí Kralického Sněžníku a dál-Vojtíškov-Červený Potok-Horní Morava-Heřmanice-Lichkov, cca 50km.
Horská etapa do Vojtíškova, ač zprvu vypadala jako vrstevnice, vůbec žádná vrstevnice nebyla. Nejvyšší bod etapy byl Jasaní hřbet ve výšce 992 m.n.m. Pak už jsme jen sjíždeli k řece Moravě, ovšem díky těm vašim pravidlům jsme ještě museli do dalšího zapomenutého kraje – Heřmanic. Ač to celý den vypadalo, že každou chvílí musíme bezpodmínečně zmoknout, stále se tak nedělo. Kdyby pršelo, třeba bychom tam nemuseli a ušetřili bychom si asi 20 km a slušnou dávku vrstevnic. Samozřejmě musím dodat, že i ten výlet k hranicím do Heřmanic stál za zmínku. Nejvíce mě zaujala slova pana hostinského v Heřmanicích, ve vesničce na konci světa: „A kde vy jste se tu vlastně vzali?“, což perfektně dokreslovalo situaci, kde ve vesničce nebyla ani noha a venku se ženili čerti. Stále ovšem nepršelo. Čekalo nás posledních 15 km do Lichkova, vlak jsme bez potíží stíhali, v Lichkově nebyla otevřená žádná hospoda, natož naše vysněná cukrárna... Koupili jsme si lístky pro sebe, lístky pro kola a dorazili do Prahy. Myslela jsem si, že jsme poučeni z cesty tam, ale i tady jsme čelili velmi zajímavé situaci, sice jiného rázu, ale to už bych nechala s dovolením na Péťovi, ať se rozepíše... :-)

Galerie

img_3701.jpg
640x480 (111.8 kB)

img_3709.jpg
640x480 (161.3 kB)

img_3711.jpg
640x480 (132.3 kB)

img_3714.jpg
640x480 (131.6 kB)

img_3724.jpg
640x480 (174.8 kB)

img_3730.jpg
480x640 (150.1 kB)

img_3742.jpg
640x480 (133.2 kB)

img_3748.jpg
480x640 (187.2 kB)

Komentáře

Autor: Petr

Vloženo: 3.6.2009 16:37:43

Vydařený zápis, taky bych chtěl umět být takhle stručný.
Co se stalo cestou zpět neprozradím, zničil bych tím kouzlo otevřeného konce příběhu

Autor: Monika

Vloženo: 3.6.2009 14:41:15

Jani, smekám já. Krásný, stručný, výstižný a ještě vzbuzující zvědavost, co že jsme to zažili cestou zpět.... Více takových zápisů.

Autor: Jana

Vloženo: 21.5.2009 12:34:42

To je prosty obdiv, ze v sobe mas toho souteziveho ducha prekonavat sama sebe.

Autor: Katchenka

Vloženo: 20.5.2009 21:21:54

Díky za rychlý zápis, zdá se, že se vám akce opravdu líbila. Ale ta nadmořská výška tě evidentně stresovala... Jenom nevím, co si mám myslet o tvém údivu nad tím, že jsem vyšlápla na Návrší??

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka