O víkendu 22. - 24. dubna proběhla první etapa náročného a dlouhodobého projektu Kolmo kolem Česka. V plánu máme během několika příštích let objet na kole naši vlast po silnicích co nejblíže hranicím. První etapa vedla z jizerskohorského Kořenova do Jablonného v Podještědí.

Do vesničky Kořenov na pomezí Jizerek a Krkonoš jsme dorazili prázdným motoráčkem již za tmy. Oblékli jsme na sebe vše, co jsme měli, chvíli rozpačitě hleděli na hromadu sněhu na nádraží a na naše kola, vyfotili se před cedulí Kořenov a vyrazili do tmy. Silnice se prudce zvedala, jak už se dá v horách očekávat a my jsme s prokřehlýma rukama a nosy stanuli v nejvýše položené obci Jizerka. Již od výstupu z vlaku nám bylo jasné, že nocleh pod širákem nebude nejlepší nápad, a tak jsme zazvonili u první chalupy, která slibovala ubytování. Vyděšený pán v podvlíkačkách nám ale sdělil, že není sezóna (na zimní pozdě a na letní brzy) a že nemá povlečeno. Uznali jsme, že tento fakt je holt nepřekonatelnou překážkou pro ubytování sakra pocestných a mírně znervóznělí jsme pokračovali hlouběji do obce. Naštěstí hned příští chalupa inzerující ubytování opravdu ubytování nabízela, a to za pouhých 250 Kč za osobonoc se snídaní, což jsme považovali za cenu příznivou. Kola jsme ubytovali ve chlívku, přes pokročilou večerní hodinu jsme dostali najíst, dali jsme si pár piv a čajů a šli jsme do peřin.

Ráno po brzké snídani jsme opět oblékli všechno oblečení, ověsili kola bagáží a vydali se skrz ojíněnou krajinu. Během prvních dvou kilometrů jsme Alče několikrát nandali a poté i utáhli řetěz na jejím kole-veteránovi. Po několika stech metrech jsme narazili na první připomínku letošní tuhé zimy: sníh na silnici. Experimentálně jsme ověřili, že se na kole v rozbředlém sněhu jet nedá a následovala humorná asi půlhodinová vložka, kdy jsme v různých intervalech tlačili kola přes sněhová pole. Rychlost postupu byla opravdu závratná, tak akorát jsme stačili dvěma německým pěším turistům. Dojeli jsme na Smědavu, kde jsme se napojili na silnici, po které jsme prudce padali směrem k Hejnicím. Sjezd to byl opravdu vydatný, dole jsme se odlomili od řídítek a vydali se přes kopec směrem na Hubertku a Nové město pod Smrkem. Zde se konal nějaký pochod česko-německého přátelství či co a Alena svedla opravdu lítý boj s jedním rychlochodcem. Byl rychlejší a stal se tak noční můrou celého víkendu. Za Novým městem pod Smrkem jsme se vydali směrem na slavné Jindřichovice pod Smrkem, kde jsme obdivovali ceduli o zákazu vstupu úředníkům, krásnou krajinou jsme pokračovali do Horních Řasnic a po zpevněné cestě jsme podél hraničních patníků dojeli do obce Pertoltice na oběd.Odtud jsme uhli opět na sever k hranici, překročili říčku Smědá a dojeli až do zapomenuté vísky Andělka, kde opravdu končí svět. Za ní se nám naskytl úžasný výhled na celé Frýdlantsko a netradiční pohled na Jizerské hory z druhé strany, než je známe. Po silničkách přes Višňovou a Vísku jsme se dostali do Dětřichova. V místní hospodě (kde jinde?) jsme se zeptali na možnost nějakého spacákového noclehu. Byli jsme odkázáni na pana starostu, který seděl hned u vedlejšího piva a ten nám dohodl nocleh u jiného starosty z vedlejší vsi. V Heřmanicích jsme podle instrukcí našli zahradu s hasičským vozem a na ní starostu, který nás ubytoval v luxusní tělocvičně přímo na obecním úřadě. Večer jsme pobyli v hospodě, pohovořili se sdílným starostou, dozvěděli jsme se něco z místní historie a kolem jedenácté jsme se odebrali do spacáků.

V neděli ráno se jsme vrátili klíče a zjistili jsme neuvěřitelnou zprávu, že ve vesnici je i v neděli ráno otevřen obchod. O snídani bylo tedy rozhodnuto: čerstvé pečivo v altánku před krámem. Po snídani nám ale nezbylo než vyrazit a vyhlídky nebyly růžové: čekalo nás stoupání s občasnou terénní vložkou do Albrechtic u Frýdlantu. Poněkud vyšťavení jsme nahoře uhnuli k bývalému větrnému mlýnu, na jehož místě teď stojí současné větrné mlýny, pohled vskutku působivý: větrníky a na pozadí povrchový důl u polské Bogatynie. Se smíšenými pocity z tohoto výjevu jsme se vydali podél hranic přes Oldřichov na Hranicích do Hrádku nad Nisou, kde jsme poobědvali a s lehkým srdcem a těžkými žaludky jsme se jali stoupat směrem ke vsi Dolní Sedlo. Za ní ovšem samozřejmě kopec pokračoval na Horní Sedlo, a tam jsme konečně přepadli dolů do Rynoltic. Pohrdli jsme nejkratší cestou po hlavní do Jablonného a raději jsme si dali ještě jeden moc pěkný kopec do Janovic a odtud mezi krásnými loukami a rozkvetlými jabloněmi jsme pokračovali do Jablonného. Škoda jen, že vzhledem ke stavu cesty jsme si nemohli dovolit se příliš kochat okolní krajinou. V Jablonném jsme si v cukrárně dali nedobrou zmrzlinu, na nádraží se vyfotili pod cedulí a už nám jel vlak. Cestou s dvěma přestupy (v České Lípě a v Bakově) jsme ještě svedli vítěznou bitvu s hydrou ČD, kdy jsme způsobili asi 20minutové zpoždění vlaku, protože jsme odmítli čekat na další vlak. Kvůli naší neústupnosti byly ČD nuceny hledat řešení, co s cestujícími, kteří v neděli večer překvapivě trvají na svém odjezdu i s koly a světe div se, ČD našly. Naše dobrodružství končí ve večerních hodinách na Hlavním nádraží v Praze, odkud bohužel zase vlakem vyrazíme příště zpět do Jablonného.

Galerie

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03