Tak trochu osobní zápis z Dámské jízdy dne 16. dubna 2007 a toho, co následovalo…

Po úspěšné nekuřácké dámské jízdě v kavárně Brouček jsem se rozhodla další dámskou jízdu sezvat já. Hlavně proto, že vzhledem k mému rostoucímu břichu to bude na delší dobu nejspíš moje jízda poslední. Protože sehnat nějaký nekuřácký prostor na nedělní večer je téměř nemožné, zvolily jsme tentokrát pondělní termín a kavárnu Kolíbka v Řeznické ulici.

Účast byla ještě vyšší než posledně. Dorazily Háňa M. (i s Filípkem, takže musela bohužel dřív domů), Monča M., Kačka B., Kačenka H., Klárka V., Lenka M., Hanka V., Verča J., Irča R., Kača L.F. a já (Alena B.)

Řekla bych, že oproti předchozí dámské jízdě, kdy se hovořilo téměř výhradně o těhotenství, porodech a dětech, byla tentokrát paleta témat širší. Ale je fakt, že zase možná ne o tolik, protože kromě již výše zmíněných témat si vybavuji jen debatu o rozdělování peněz na projekty neziskových organizací, problematiku nosných zdí v novém bytě Misíkovic rodiny, úvahy Kači L.F. o změně zaměstnání, starosti s nízkou účastí i stagnující hrou na dvacítkovém volejbale… Asi opravdu nezbude bezdětným členkám Dvacítky nic jiného, než aby se také přidaly k nám, dvacítkovým těhulkám a matkám… :-)

Myslím ale, že i přes jednotvárnost témat se během večera nikdo nenudil a většina přítomných dam vytrvala až do půlnoci, kdy jsme kvůli zavíračce musely kavárnu opustit. (Kačko B., doufám, že ten druhý vlak do Černošic jsi už stihla?)

Co se hodnocení samotné Kolíbky týče, nebylo to tam špatné, ale postupně trochu vázla obsluha a nelze si tam dát teplé jídlo. Ovšem nakládaný hermelín byl přímo ukázkově uleželý!

A teď trochu toho pozadí a co následovalo: Už v průběhu večera jsem začala tušit, že tekutina, která ze mě „dole“ vytéká, bude nejspíš plodová voda (pro zasvěcené – byla to spíš hlenová zátka)… Udělala jsem takovou malou poznámku, že možná porodím ještě dnes večer, ale protože to vypadalo, že by mě Kačka B. odvezla do porodnice hned a třeba i násilím, raději jsem to přehrála do vtipu… :-) Tím zůstal můj začínající porod všem přítomným dámám utajen, za což se jim tímto omlouvám, ale je to přeci jen věc, kterou jsem si chtěla užít v klidu a pohodě, jestli to tak o porodu lze říci… :-)

Po příchodu domů (0:15) jsem oznámila Milanovi, že nejspíš pojedeme do porodnice. Vzal to s klidem – zachumlal se do peřin a snažil se usnout. Začala jsem si v klidu balit tašku (což už jsem samozřejmě dávno měla mít!), složila dohromady dětskou autosedačku a připravila Milanovi věci pro mimčo na cestu z porodnice. Poté jsem zavolala své porodní asistentce (1:15), zda už je čas vyrazit. Dostala jsem její požehnání, tak jsme se pomalu oblékli a vyrazili. Tou dobou už mě začaly bolet záda a hlásily se první kontrakce…

Nikdy jsem si nevšimla, kolik je po Praze silnic s kočičíma hlavama… byly docela znát… :-( Ovšem po jinak pohodové jízdě jsme dorazili (3:00) do porodnice v Neratovicích (Proč právě tam? Je to na delší vyprávění, ale zjednodušeně – chtěla jsem prostě rodit co „nejpřirozeněji“…), kde s námi udělali příjem (proč se mě, probůh, ptali 3x na totéž???), natočili monitor (srdeční a děložní ozvy) a skončila jsem ve vaně (4:30). Čas by plynul docela příjemně :-), nebýt stále silnějších kontrakcí… :-( Pořád jsem lezla do vany a zase z vany, lehala jsem si a zase sedala, snažila se najít nějakou úlevovou pozici. Milan seděl na zemi a měřil čas mezi jednotlivými kontrakcemi (žádnou pravidelnost jsme ovšem nenašli: 3,5 - 6 minut). Občas si zvládnul i schrupnout… ;-) Asi po hodině (6:00) jsem musela vanu opustit a snažila se kontrakce rozchodit… nic moc…

Ale to už dorazila moje porodní asistentka Věra, šoupla mě do malé místnosti vedle porodního sálu, kde mi bylo za celou dobu porodu asi nejhůř (7:00-8:30). Už mi nepomáhaly žádné úlevové pozice a všechno mě bolelo při kontrakci i mimo ni. Věra se rozhodla, že mi pomohou uvolnit porodní cesty a něco mi píchli (Buzcopan?). A znovu mě zavedla do vany, ovšem tentokrát to byla naprostá paráda – Věra zhasla světla, zapálila svíčky a do vany mi nakapala levandulovou esenci. :-) Kontrakce se konečně zpravidelnily a mezi nimi jsem mohla v klidu a pohodě relaxovat… ;-) Milan seděl zase na zemi u vany a podle jeho vlastních slov „mě hlídal, abych se neutopila“. Upřímně, co se Milanovy účasti týče, byla jsem ráda, že byl celou dobu se mnou a že jsem se na něj mohla kdykoliv obrátit a o cokoliv ho požádat, nicméně jsem se hodně soustředila na sebe a na „svoji práci“ a vlastně ani moc netuším, co Milan celou tu dobu dělal… Ale prý se nenudil, celá „akce“ se mu „líbila“ a má na ni „hezké“ vzpomínky…

Asi po hodině (9:30) mě přišla Věra zkontrolovat a zjistila, že očekávaný okamžik se kvapem blíží (sláva!). Opět mě odvedla do malé místnosti vedle porodního sálu a usadila mě tam na toaletu. Nevěřili byste, jak dobře se mi tam tlačilo… ;-) Seděla jsem tam asi po dobu tří kontrakcí a pak hurá na sál! Věra položila na zem vedle porodního stolu měkkou podložku a vyzvala mě, ať zaujmu polohu, která mi v daném okamžiku nejvíc vyhovuje – na stole, na zemi, ve stoje, v kleče, na čtyřech… klekla jsem si na zem a rukama se ze strany chytila porodního stolu. Všechno jsem dělala bez přemýšlení (to se tou dobou stejně už nedalo), tak nějak přirozeně, jak jsem to cítila. Zatlačila jsem jednou a byla venku hlavička, zatlačila jsem podruhé a byla venku celá naše Lucka (9:58). Věra klečela za mnou a Lucku chytala. Hned mi ji dala do náruče. Byl to nádhernej zážitek, kterej asi překoná jakýkoliv strasti porodu. Pak mi přiložili Lucku k prsu a je to úžasný, když se vám ten malej tvoreček hned přisaje! Hned potom šoupli Lucku do inkubátoru, aby neprochladla (narodila se malinká, 2110g a 46cm). Během chvilky jsem pak porodila placentu a tím to celé skončilo, resp. nejspíš vlastně asi začalo… :-)

Lucka byla bohužel moc malinká na to, aby si troufli o ni pečovat v neratovické prorodnici, takže ji asi za 3 hodiny převezli do porodnice v Kladně. Já jsem za Luckou putovala hned druhý den. Na Kladně jsme pobyly 8 dní, než se Lucka naučila pořádně pít (a já kojit) a začala pravidelně přibývat na váze (jenom Lucka! ;-)). Teď už jsme 14 dní doma a daří se nám báječně…

P.S. Co se porodnice týče, přestože nás museli převézt do Kladna, byly Neratovice velice příjemným místem pro porod a určitě se tam chystám ještě minimálně jednou!

Komentáře

Autor: Miisha

Vloženo: 14.5.2007 17:19:54

Pro Milana: docela mi trvalo než jsem našel význam znaků  a  , příště tam radši dávej normální textové smajlíky, prosím...

Autor: Miisha

Vloženo: 14.5.2007 16:45:29

Mám dotaz: bude mít rozšíření řad těhulek a maminek o naše prozatím bezdětná děvčata pozitivní vliv na probíraná témata (nejen na dámských jízdách)

Autor: Petr

Vloženo: 14.5.2007 11:24:08

Konečně jsem pochopil, proč chlapi nemohou rodit: nechodí na dámské jízdy.
Každopádně gratuluji a děkuji za poučnou reportáž.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka