Rok se s rokem sešel a už jsou tu opět Velikonoce, pro některé, čas zavandrovat si. Tak tedy vyrážíme na tradiční vandr, tentokrát do oblasti Žďárské vrchy (ale chodili jsme většinou po rovině). Sešla se opět tradiční pětka účastníků, letos obohacená o nováčka ze zvířecí říše.

Tentokrát se některým (Jirka K, Milan, já a Sára) podařilo vyrazit už v pátek ráno a sejít se ve vlaku v Kolíně v 10 hodin dopoledne. Ani brzký čas nás neodradil od tradice cestování, tedy s hrnečkem červeného vína (mimo Sáry, ta to celé prospala). Jelikož máme v Poličce dost času, než dorazí Darek se Zdeňkem, obhlížíme město (kostel, náměstí, rondokubistické domy, hradby…), dáváme si točenou zmrzlinu na náměstí (Jirka extra velikou) a na závěr prohlídky zakotvujeme v restauraci Na parkánech a dáváme si nemístní pivo Bernard. Usuzujeme, že než dorazí kluci, tak popojdem ve směru plánované trasy do obce Široký důl a tam na ně počkáme v místní hospůdce. Cestou míjíme koleje, kde za chvíli bude projíždět Zdeněk, čekáme tedy na vlak a když projíždí, máváme jako o život. Zdeněk bohužel seděl na druhé straně… Pokračujeme dál přes louky, až přicházíme k evangelickému hřbitovu na kraji vesnice, dále ke stodole s doškovou střechou a k typické vesnické hospodě. Je otevřená, psi tam smějí a aniž by se nás hospodský (velmi mladý kluk) na cokoliv zeptal, donesl pivo Milanovi, za chvíli i mě s Jirkou, Poličskou jedenáctku za úžasných 15,-Kč/půllitr. V televizi byl puštěný hokej, seděli tam místní tři, v hospodě ticho jak v kostele, že jsme se téměř báli promluvit. Naštěstí pak dorazili další místní, k nám se připojili Darek se Zdeňkem (aniž by se jich hospodský zeptal, dostali také pivo) a už bylo vše v pohodě. Dokonce i hostinský pronesl pár slov. Když jsme byli dostatečně občerstveni, došli jsme za vesnici na nocleh, ulehli velmi rychle a ráno se nám nechtělo příliš vstávat :).

Ale vstát jsme museli, protože jsme měli naplánovanou snídani u obchodu v Lubné, kam jsme dorazili chvíli před zavíračkou, tedy před desátou. Po snídani před obchodem jsme zamířili do Budislavi, vesničky s krásnými roubenkami, skálami uprostřed vesnice a velmi pěkným moderním kostelem. U kostela se nám zalíbilo natolik, že jsme dali malou „svačinku“ a pokračovali dále směr Toulovské maštale, což je oblast pískovcových skal. Nešli jsme napřímo, nejdřív jsme se promotávali stezkami v blízkém okolí, domotali se na oběd do výletnické restaurace a po obědě hurá na maštale. Maštale jsou různě průchodné pískovcové skály, bohužel plné výletníků, mj. i z té restaurace… Po prohlídce opouštíme turistickou oblast a jdeme do Zderazi. Ve Zderazi mají být skalní obydlí, ale ušlé kilometry a velmi teplé počasí nám dovoluje dát si jednoho Rychtáře a bez hledání obydlí vyrazit na nocleh ke Kutřínu. Zde v hospodě nabíráme pouze vodu (na pivo už není chuť) a jdeme najít nocleh za vesnici, abychom alespoň jednou vybalovali za světla, a také jsme se těšili na posezení u ohně. Daří se, vybalujeme, já vařím, ostatní chystají dřevo na oheň (večeři si dali studenou),…. mám dovařeno, oheň už hoří, sedíme, povídáme u hrnečkového Praděda a rozjímáme nad vším možným i nemožným – ostatně, jak to ten Jirka myslel s tím pradědem???... Každopádně odchází překvapivě spát jako první a my ho po dohoření ohně s očními víčky napůl spadlými následujeme.

Ráno se budíme opět do slunečného dne a po snídani a dalších nutných procedurách nám Darek vaří, letos už ne Vídeňskou, ale Alžírskou kávu s tatrankou… bylo to výborné a nezbývá, než Darkovi ještě jednou poděkovat… Naše další putování probíhá podél potoka Krounka do vsi Otradovice, na tu navazuje ves Krouna, kde bychom se rádi občerstvili, ale bohužel není kde. Dokonce jsme udělali odbočku od plánované trasy a našli zavřenou restauraci U lípy. Zde probíhá práce s mapou a chlapi se rozdělují na dvě lobistické skupiny, kudy dál. Zda zhruba kilometrovou zacházkou přes Dedovou, kde by mohla být vesnická hospůdka, ale s nejistou otvírací dobou, nebo přímo do Kameniček, kde je otvírací doba jistá. Dva byli tak, dva tak a tak rozhodnutí zůstalo na mě (Sára nedostala hlasovací právo). Ale co bychom to byli za turisty, kdybychom neprošli kraj důkladně, a tak hlasuji pro delší variantu přes Dedovou. Cestou malilinkato bloudíme, Sára loví srnky, ale vše dobře dopadá a dorážíme do Dedové. Občerstvovna je zavřená, ale místní paní nás posílá do Filipova, máme to při cestě, tak přijímáme. Cestou přes pole dorážíme do Filipova a zde kotvíme v hospůdce U čerta. Mají Rebela, objednáváme 5x, a naprosto vyprahlý na něj čekáme neúměrně dlouho, když nám ho donesli, objednáváme rovnou další. Nad tím, co k jídlu, nemusíme dlouho rozmýšlet – mají tyčinky, nebo arašídy. Hradecké tyčinky nás provází už od loňských velikonoc, takže nebylo nad čím přemýšlet. Kousek za Čertem za Sárou vybíhá místní hafík, děti majitelů se ho snaží zahnat zpátky, ale to už přichází místní důchodce a na vstřícná slova Milanova začíná máchat holí ve vzduchu, hafík se zdekoval, stařík lamentuje, jaký je to nevychovanec a co kde ve vsi způsobil, ale my jsme v tom nevinně jen se obáváme, aby se stařík s holí nerozvášnil i proti nám. Procházíme Kameničkami a dál směrem na Cikháj. Na kraji lesa jsou zbytky sněhu, Sára mě žene dopředu a tak v jednom místě, kde je sněhu více, chystám koulovačku na ostatní (munice = 10 koulí). Mám sice špatnou trefu, takže zkoulovaná jsem spíš já, ale dochází nás Jirka a na toho už se vrháme společnými silami. Na koulovačce by nebylo nic tak zvláštního, kdyby zúčastnění na sobě neměli tílko a kraťasy… A poté už jsme opravdu šlapali do Cikháje. Zde je na občerstvení pouze jakýsi svítivě žlutý penzion, ale uvnitř velice přívětivý s výbornou kuchyní. Chvíli se zdržíme a vyrážíme na spaní k 100m vzdálenému pomníku Husitské partyzánské brigády, ještě chvíli klábosíme a poté znaveni uléháme.

Brzo ráno Jirka musí vstávat, aby stihnul autobus do Žďáru a zvládnul dojet do Krušovic tak, aby se ještě v rozumném čase dostal s rodinou domů. Vzbuzená jsem jenom díky Sáře, které se zřejmě nelíbí, že odjíždí a dává to najevo štěkáním, ale nakonec se zklidnila a ještě jsme měli možnost se chvíli dospat. Ráno probíhalo standardně, balení, vaření, a jak jinak….. Alžírská káva….., tentokrát přímo na pomníku…., no a taky si chlapi vykoledovali nějaká ta vajíčka – čokoládová. Ale už je nejvyšší čas přiblížit se k vlaku. Jdeme kolem rybníka Velké Dářko, mezitím, než se Milan s Darkem rozhodnou, zda se vykoupat, Zdeněk si našel žabího ženicha, ale protože už má rodinu, pustil ho do vody. Darek s Milanem se rozhodli, že se vykoupou, my je v tom podpořili a místním zřejmě udělali atrakci. Po té co se usušili, vyrážíme směr Polnička, zde mají ptáky v kleci a vláček pro děti, dáváme si jedno pivko a jdeme dál, až po cyklistické stezce přicházíme k zámku Dr.Kinského, prohlídka zvenčí, odbočka na Zelenou horu – pěticípý kostel vyprojektovaný Santinim, poté už jenom cesta do Žďáru na námětí, zde si dáváme baštu, loučíme se s Darkem a chvíli po jeho odchodu vyrážíme na také na nádraží. Kupodivu jsme si ve vlaku i sedli, doléhá na nás únava a v Kolíně se loučíme se Zdeňkem .

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03