Letošní Velikonoční vandr pro nás přichystal Jirka K., jelikož potřebuje být nedaleko Krušovic, kdyby náhodou (teď už to můžu napsat) se chtělo Pavlíkovi dřív na svět, aby byl Ivě ku pomoci. Vyrážíme tedy do oblasti Džbán.
Pro mě s Milanem začal vandr mírně stresově, jelikož vlak před Hlavním nádražím v Praze nabral zpoždění a na nádraží přijíždíme s časovou rezervou 5 minut na přestup, bohužel přípoj jede z Masaryčky. Dáváme si to tedy poklusem (se velkýma težkýma batohama) a ještě než stačíme dosednout na místo ke Zděnkovi a Darkovi, vlak se rozjíždí… ještě že měl také zpoždění… Spojujeme se telefonicky s Jirkou, který již čeká na Lužné, aby mohl přistoupit, tam asi problém už nenastane. Nenastal, scházíme se ve vlaku v plném počtu, Jirka nám pomáhá dopít zbytek vína a už jsou tu Měcholupy a my vystupujeme. Hledáme vhodnou hospůdku na posezení a poklábosení (už jsme se dlouho neviděli) a nacházíme příjemnou vesnickou, mají zde Hradecké tyčinky, dokonce několik druhů a my zkoušíme, které z nich jsou pálivější. Také mají na toaletách zajímavé „Brano“ samodomo, myslí si, že jsme brigádníci na chmel atd…. Pak už jenom nacházíme místo na spaní a rychle uléháme.
Brzo ráno nás budí sluníčko svými paprsky a my se necháváme, protože bychom rádi stihli tradiční snídani u obchodu. Daří se a po vydatné snídaní míříme směr Kounov. Cestou si ještě dáváme oběd na kládách, svítí nám k tomu sluníčko, prostě idylka. Do Kounova dorážíme za slunečného počasí a necháváme se zlákat nabídkou Zeleného piva do hospůdky U Pavla. Zelené pivo mají, objednáváme ho 5x a opravdu je zelené. Jedná se o limitovanou výrobu k příležitosti zeleného čtvrtka, kdy by člověk měl pozřít něco zeleného. My už v sobotu dopíjíme zbytky, ale velmi dobré zbytky. Neplánovaně se zdržujeme poněkud déle, neboť nabídka místních piv je veliká a chlapi chtějí vyzkoušet všechny. Podporuje je v tom počasí, sluníčko zašlo a občas se přežene dešťová přeháňka a v teple je tááák dobře. Ale nicméně vyrazit musíme a tak se loučíme a odcházíme směr Kounovské řady. Za Kounovem docházíme ke kamennému mostu přes železniční trať, Zděnek rychle zjišťuje, že za chvíli pojede vlak a tak fotografové čekají, aby si mohli vyfotit můstek s projíždějícím vlakem. Pak pokračujeme po polňačce až ke kapli sv.Vojtěcha, zde vzpomínám, jak jsme tu na lesních hrách s Honzou Červeným seděli 4 hodiny v noci, coby páni lesa. Škoda že tu není… a že tu nejsou pocestný, co nám nosili po 2dcl vína, abychom jim řekli kudy dál…. Ale konec vzpomínání, jdeme prozkoumat Kamenné řady u Kounova. Jedná se o kameny různých velikostí seskládané do různých řad a mám pocit, že dosud nikdo pořádně neví, k čemu to vlastně bylo dobré – zda k oddělení políček zemědělců, nebo zda kameny určovaly světové strany, pak se někde střetly a tam bylo jakési místo, středobod… Ale už se začíná smrákávat, tak rychle míříme na nocleh, abychom stihli udělat ještě oheň. Kotvíme kousek za řadama, vaříme, děláme oheň, ale chladné počasí nás zahání celkem brzo do spacáku.
Ráno se budíme zasypáni popraškem sněhu, kde je to včerejší probuzení sluníčkem? Balíme, Darek nám vaří tradiční Vídeňskou kávu s tatrankou a protože je opravdu zima, nezdržujeme se dlouho a vyrážíme přes Domoušice na Pravdu. Zde vykonáváme krátkou prohlídku, Milan jakožto jediný nepamětník lesních her dělá prohlídku zevrubnější, vzpomínáme na lesní hry a zahříváme se Slivovicí. Zahřívání se hodilo, neboť kousek před Solopyskama nás stíhá „sněhová bouře“, není vidět téměř na krok a lidé z okolo projíždějícího vlaku si mohou myslet, že pouze blázen by v takovém počasí vandroval. Ale tadice je tadice…. Jak se přibližujeme k Ročovu, sněžení ustává a my na cestě mezi chmelnicemi usuzujeme, že by bylo vhodné zajít se někam usušit. Jako vhodné místo se nám jeví restaurace v Ročově. Vládne zde mírný chaos, neboť kuchař si zlomil nohu a servírka ho odvezla k lékaři a ten co nás obsluhoval a i přes velikou ochotu například neznal grog z griotky, protože on není číšník, ale „pouze“ majitel, to nakonec celkem zvládnul. Nakonec vše dobře dopadlo, dostali jsme co jsme chtěli, trochu jsme se usušili a jdeme dál. Míjíme klášter na Ročově a pak po červené a modré docházíme do vesnice Milý. Zbaběle přesvědčuju chlapi, abychom večer zalezli někam do tepla (rozuměj hospody) a šli ven pouze přespat, neboť bylo všude nasněženo a vidina ohně byla nejistá. Hurááá, byla jsem vyslyšena a hledáme hospodu, v obci Milý žádná není, ale dvě ochotné místní dámy nás posílají zkratkou do Srbeče, kde prý něco je. Zprvu míjíme stavení, kde se koná zabijačka, ale o tu nestojíme, my jdeme dál až nacházíme typickou venkovskou hospodu. Nevím jak ostatní, ale já jsem i za zpočátku nevlídné prostředí ráda. Zdržujeme se středně dlouho a jdeme za vesnici na nocleh. Nocleh nacházíme opravdu kousek za vesnicí a příjemně unavení uléháme na mírně zasněženou zem.
Ráno Zdeněk potřebuje vyrazit dřív, aby stihnul dojet do Ctiměřic vyzvednout rodinu a dopravit ji do Litně. Já jeho vstávání téměř nevnímám, ale i tak vstáváme brzo. Opět Darek vaří Vídeňskou kávu, chlapi si splňují Velikonoční povinnosti za což dostávají čokoládová vajíčka (a já mám jistotu, že podle tradice neuschnu). Přes Mšec a Malé Žehrovice se dostáváme do Nového Strašecí, kde si v nádražní čekárně dáváme svačinooběd, poté Jirka odjíždí do Krušovic a já s Milanem a Darkem směr Praha…
Anketa k silvestru 2020 / 2021 spuštěna a běží do neděle 12.1. Tak kam letos pojedeme? Vyjádřete se zde: https://forms.gle/xvkzfPgVSc77zUA39
Těším se na Vaše odpovědi
Janka (21.11. 14:43)
Hmm, nové fotky na úvod, paráda:-)
Veronika (3.10. 11:33)
"Námořnické Martinské posvícení " pátek 15.11.2019 od 18:30, v hotelu Svornost, Dolní Počernice,
rezervačenky: 110 Kč (bez večeře), 220 Kč (s večeří) - Ivanka Stulíková tel. 603 563 292, resp. istulikova@seznam.cz Těší se Pavel Stulík (T1)
Káča R. (29.1. 8:55)
Smazala jsem ho já, věc se vyřešila. Šlo o letité nedodání Almanachu a špatnou komunikaci s Veronikou J. Dle informací od Verči už Jirka Almanach dostal.
Petr (21.1. 16:35)
Ještě nedávno tady byl takový dlouhý příspěvek od Jirky K.
Kdo ho smazal? 8-O:-?