Byl první květen lásky čas,
Milanův zval nás k cestě hlas, zas.
Tento rok - 2008 to byla první etapa cykloobjezdu ČR, ale v celkovém počtu již devátá etapa na cestě z Kořenova.

30. dubna
Vyrazili jsme tentokrát v 7 lidech (Vašek, Miisha, Tomáš, Milan, Káča, Monika, Petr) již na čarodějnice. Cesta do Břeclavi, pokud si pamatuji byla po nalodění do vlaku příjemná, ale před naloděním měli někteří ještě bojovku.
Bylo to asi takto. Protože bychom se nevešli do vlaku v 18:23 všichni s koly, rozdělili jsme se na dvě skupinky: odjezd v 15:33 - Monika, Káča, Petr, (Milan přistoupil v Olomouci) a skupina v 18:23 - Miisha, Tomáš, Vašek. Jenže nosič lístků Miisha se jaksi opozdil, tuším, že se vracel pro ty lístky, a tak tento superspoj odjel bez bezmála poloviny naší výpravy. Šikovní inženýři však nelenili a našli si spoj pozdější. Tedy zdárně dorazili, jen je to stálo o trochu víc. Po pivku na spaní jsme se ubytovali v útulných chatičkách břeclavského kempu.

1. května
První kilometry nás vedly nížinnou oblastí do výběžku České republiky, kde se slévá řeka Dyje s řekou Moravou. Vzhledem k časnému jaru nás tam ani nepřepadla hejna komárů, která jsou pro tuto oblast příznačná. Zato nás přepadli v lužních lesích zpívající důchodci-cykloturisti.
Podél Moravy jsme pokračovali rovinatou krajinou, kde se přes řeku občas překlenul plynovod. Poměrně časně jsme poobědvali, jelikož si nám do cesty stoupl Cykloklub “U Zlomené šlapky”, kterému jsme prostě nemohli odolat. Vůně pečeného masa a klobásek, přátelská atmosféra a netradiční výzdoba (u jednoho stolu seděl kostlivec a ještě neměl ani dopito), to vše nás doslova vcuclo.
Po kamenité drncavé cestě jsme dojeli do Hodonína, který jsme jen šmrncli po okraji a mířili jsme k vinné oblasti v okolí Strážnice. Tma, únava a hlad nás chytli v obci Sudoměřice, kde jsme si nejdříve očíhli místní fotbalové hřiště a pak se vydali hledat hospodu. Hospoda nebyla kdovíjaká, ale nějaký ten knedlík měli. Co ale neměli a na co jsme se všichni těšili, to bylo víno. No, vlastně proč taky. Vždyť víno tam má každý doma.

2. května
Spánek na voňavé trávě fotbaláku byl super až do šesté ranní, kdy tam naběhli chlapíci s motorovými sekačkami a nedali, že to musí pokosit, dokud je tráva vlhká od rosy.
Jako první typická vesnička se sklípky nás uvítal Petrov. Nikde ani živáčka, ale sklípky byly krásně malované. Tak alespoň potěšení pro oko, když chuťové buňky nemají co.
Projeli jsme Radějovem (tam je mimo jiné jedno velké rekreační středisko, které využívá ČC pro své eventy, pozn.red.), Petr s Tomášem si ještě udělali zajížďku, která vedla blíže ku hranicím, a krajina se pomalu začínala vlnit a pak zvedat k Bílým Karpatům. Projeli jsme vesničkami Hrubá Vrbka, Malá Vrbka, Kuželov (větrný mlýn), kolem Velké nad Veličkou, Strání a Březové do údolí Lopeník a nahoru na Mikulčin vrch. Oproti ránu to byla úplně jiná krajina, všude opuštěné sjezdovky a lana vleků, ryze horské prostředí. Trochu nám trvalo, než jsme se rozkoukali, ale pak kluci našli super chatku u hotelu Arnika, kde jsme na ten večer spočinuli. Tedy předtím jsme se ještě pořádně zkofolovali. :-)

3. května
Jako ranní navnadění začínala dnešní trasa z kopce. Dojeli jsme do Starého Hrozenkova, a když jsme se podívali, kam máme jet dál, začalo nás bolet za krkem, posléze se bolest přenesla do nohou a kola se začala vzpínat na zadní. Po každém výstupu následuje zasloužený sestup, takže jsme se svezli do Pitína, a že se najíme. Najít ale v tomto kraji hospodu, která vaří, to je opravdu náročné. Smířili jsme se tedy s nakládaným hermelínem a čokoládou (Studentská pečeť s brusinkami - vynikající záležitost).
Bylo nám pak ještě pokračovati značně zvlněnou krajinou až do lesů nad Študlovem. Cestou jsme samozřejmě narazili na spoustu občerstvovacích stanic, kde i vařili, ale to už jsme neměli hlad. Dokonce i cukrovou vatu na pouti ve Štítné nad Vlárou - Pavlově jsme si mohli koupit. Nic z toho však neproběhlo, a když jsme totálně vyčerpaní po bloudění v stmívajícím se lese nad zmíněným Študlovem v této vsi nenašli ubytko, jeli jsme se skřípěním zubů dál do Valašských Příkazů. Tam už jsme dojeli totálně za tmy. Ve vsi jsme zahlédli ubytovnu a v hospodě jsme se doptali na majitele. Odměna toho večera se pak skládala z tyčinek a piva v hospodě k večeři (nevařili, jak jinak) a teplou sprchou a peřinkami v oné ubytovně. V hospodě jsme byli chvilku větší vrůšo než televize, a tak jsme se s Kačenkou dozvěděly, že jsme pěkné baculky a máme sebou velké chlapy, a asi i spoustu jiných zajímavostí, které jsem již stihla zapomenout.

4. května
Tím, že jsme spadli do Študlova, opustili jsme definitivně Bílé Karpaty. Na dnešek tedy zahajujeme seznamování s Javorníky. Nejdříve jsme ale projeli Horní Lidčí, kde jsem já (již podruhé za tuto etapu) píchla a tím vznikla vítaná pauza u čerpací stanice se snídaní a kafíčkem z automatu. Pak jsme projeli vesnicí Francova Lhota, která byla na místní poměry nezvykle upravená a nová. Dokonce i krávy měly před vstupem do kravína svou bustu! Pak začalo stoupání. Mělo okolo 300 výškových metrů převýšení a jedinou útěchou bylo, že je v této etapě poslední. Po něm jsme spadli do Huslenek, kde jsme udělali tradiční fotku pod železniční cedulí a pak už jsme po rovince a v pohodě uháněli údolím Vsetínské Bečvy do Vsetína na vlak.
Další vydařená etapa za námi. Počasí nám přálo a obávané kopce nebyly nakonec tak drastické.

zapsala Monika
27.12.2008

Galerie

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03