Grande Rokytka

Organizaci splutí Rokytky se letos ujala půjčovna Dronte a hned zavedla dvě velmi příjemné inovace. Když jsme se v sobotu před osmou sešli na hrázi Kyjského rybníka, potěšilo nás, že dvacetikorunový poplatek za splutí obsahoval kávu zdarma, což při teplotě kolem 5 stupňů Celsia přijde vhod. Druhá novinka spočívala v protažení oficiálního splutí až do loděnice v Troji a poskytnutí kyvadlové tranzitní (odvozeno od Ford Tranzit) dopravy na start.

Než jsme se navlékli do vodáckého, vykouklo sluníčko a oteplilo se. Rokytka je hned od počátku regulovaná, ale okolí vody je v celém splouvaném úseku přírodní a na rozdíl od Botiče se nedá mluvit o kanálu. Mírně tekoucí proud nás provezl Hrdlořezi až k Hloubětínu, kde na vodáky čeká první, a patrně jediná závažnější překážka - stupeň pod Smetánkou. Problematická není ani tak jeho výška něco přes metr, jako silný válec, který se tvoří pod ním. Radek zkušeně přenesl, ale já jsem nemohl odolat si stupeň skočit. Dopad se bohužel úplně nepovedl a tak jsem kromě teploty vody (vcelku příjemná) mohl vyzkoušet i Radkovu házečku. Sám jsem vyplavat mohl, ale loď se ve válci mlela tak, že bez pomoci bych jí nevytáhl.

Další stupeň se už obešel bez komplikací a my mohli pokračovat Hloubětínem do Libně. Tok je natolik mírný, že jsme se více věnovali hodnocení četných developerských projektů na březích a významu jednotlivých silničních a zvláště železničních mostů. Na obou vodáckých akcích je totiž nejlepší prohlédnout si známá místa z úplně nové perspektivy.

Stupeň v parku Podvinní, stejně jako tři menší stupně před náměstím Dr. Holého jsme už zvládli hladce. Protože jsme se pohybovali na samém čele flotily a měli spoustu času, vylezli jsme z koryta a stavili se na pivu u stánku na Elsnicově nám. Typická vodácká restaurace to sice není, ale nikdo neřekl křivého slova, když jsme se tam usadili v neoprénech, vestách a šprajdách.

Alespoň jsme mohli zavolat Klárce, která vyrazila s Péťou na procházku a slíbila, že nám zamávají. Jak se ukázalo, čekali na nás ještě o kousek níž u ústí Rokytky do Vltavy. Než jsme dopili a dojedli, přišli k nám a o něco později dorazil i Jíra. Nám zbývalo posledních pár set metrů Grande Rokytka, průjezd protipovodňovými vraty a dlouhý volej k Trojskému kanálu. Počasí bylo nádherné a tak mi ani nevadilo, že každým záběrem jsem z hladiny zvedl spoustu mokrých listů a hodil je do vzduchu i na sebe. Rokytka se zkrátka povedla.

Rio Botičo

Rio Botičo probíhalo podle nám již známého scénáře: dojezd k Hostivařské nádrži, poplatek 10 Kč za list pádla, stříknout do úst dezinfekci (fernet) proti všemožným infekcím pečlivě vyjmenovaným na vývěsce a představení toku Botiče s využitím kartografických pomůcek (globus). Nečekané bylo to, že jsme na startu potkali Veroniku a Ádu s potomstvem, což se vysvětlilo tím, že nezávisle na nás zastupoval dvacítkové vodáctvo Václav na raftu se spolužáky.

Rio Botičo začíná betonovou výpustí z vyrovnávací nádrže, kterou někteří kajakáři a dokonce i deblovky sjíždí (často dnem vzhůru - alespoň se člověk nepraští do hlavy). Letos mi přišlo, že je méně vody a šlo by to také zkusit. Odvahu mi dodalo pár úspěšných předjezdců a jak jsem zjistil sám, nejde o nic složitého.

To se naopak nedá říct o následujícím úseku, Meandry Botiče, kde stačí pár lodí napříč řečištěm a obtížnost stoupá na úroveň dravých alpských řek. My jsme naštěstí opět vyrazili brzo a po předjetí pár Pálav u jezu Marcela jsme se k našemu překvapení stali úplně prvními loděmi, čímž jsme se ale zase připravili o mnoho divácky atraktivních momentů a u Spořilova pak museli trochu prorazit křoví. Ještě k Marcele: tento jez organizátoři sklopením snížili z 2,5m na jeden a půl. I přesto jsem si tu předloni zaplaval. Letos to šlo hladce. Naopak rafty, jak jsme u prvního viděli, u ostatních slyšeli zde zažívali zábavné situace.

Nebudu zdržovat výčtem četných stupňů, mostů, tunelů i tunýlků, kterými Botiči oplývá. Letos mi připadalo, že i voda byla čistší, alespoň měřeno počtem PET lahví ve válcích. Jenom pod vysokým stupněm Grébovka plaval ve válci pořádný špalek, který vždy na chvíli zmizel pod hladinou a pak byl vystřelen do vzduchu. Na silné proudění podstupněm doplatil i Radek, zaplaval si a srovnal tak naše skore na 1:1 (u Václava skore neznám, ale suchý v cíli nebyl :).

Závěrečný úsek, skoro 800m dlouhý tunel na Výtoň jsme si letos zpestřili zapomenutím čelovek. Tak jsme se alespoň chytili osvětlené Pálavy, abychom měli alespoň trochu pojem o směru. Jízda v úplně temném tunelu je nezapomenutelný zážitek. Alespoň že strom, který předloni blokoval kus toku byl letos pryč (nebo jsem ho náhodou minul). Pak už nás to vyplivlo do Vltavy a byla zase pohoda. Jak by taky nebyla.

I letos byl Botič velmi povedeným zakončením sezóny (včetně nezbytné jízdy tramvají v mokrém neoprénu zpátky do Hostivaře). To prostě jinde nežijete. A pro ty, co zalíbení v městské kanoistice nenašli, můžu uklidnit, že jsme se s Radkem dohodli na pokusu obnovit jarní vody (Jizera, Kamenice, Divoká Orlice,.. - uvidíme).

Ahoj, Vašek

Média

První fotku z Rokytky jsem vzal z Hory Doly, další 3 máme díky Klárce. Z Botiče nás bohatě zásobila Verča a 3 fotky jsou opět z Hory Doly. Díky mediálnímu pokrytí akce máme z Botiče i video - na prvním Vašek (0:26-0:29) a Václav (1:46-2:18), druhé je čistě raftařské :).

Galerie

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03