Zápis z 20tkové ww akce Salza, Steyer 2005 aneb jak jsem to viděl

Tak ani nevím, jak to ke mně vlastně přišlo. Chvíli člověk nedává pozor a už jede na akci. A ne ledajakou. Letošní plány hovoří jasně Rakousko, Teichl a Steyr. Po týdnu kdy jsem hlavního organizátora Vašíka každý den bombardoval dotazy, aby hned od začátku věděl, koho že si to vzal na starost, si Vašík rozmyslel jet se mnou v lodi a toto lukrativní místo převzal Martin. Vašek se rozhodl jet na kajaku, což i po dalších změnách posádek vydrželo, a jak zjistíme stalo se Vašíkovi málem osudným. Ale nepředbíhejme.

Sraz v pátek 17.30 v půjčovně. Tam se přišla podívat i „Zlomím si radši ruku“, zda se mé ladné tělo vejde do největšího z neoprénů. Vešlo. Uf,uf. První zkouška je za námi. Pak už se s námi Monča loučí a odjíždí si v klidu do Ondřejova na houby. Nakládáme věci do aut a nasedáme. Posádka Fiat Dukáto: já, Petr, Vašík a zbytek (Kača, Miša, Martin, Radek a Klárka) jedou novým luxusním vozem Laguna neméně nových a luxusních majitelů Kačenky a Michala. Spokojeně vyjíždíme směr Rakousko úsměvy na líci, těšíce se na akci. Zatím, ještě nevíme co nás čeká ….. a tak jediným kverulantem je Petr, který nemůže pochopit, proč na tu hnusnou divokou vodu jede, když mohl v klidu zůstat doma a číst si knížku, obzvláště když Monča nejede. Jedinou útěchou jsou mu Ta piva v zavazadlových prostorech obou aut.

Úspěšně projíždíme republikou i když o něco pomaleji než jsme čekali a po lehké konverzaci s Rakouským celníkem, otázka: Vezete nějaký materiál? Vašíka nerozhazuje a odpověď : „Ja, materiál kajak und kanoe“ celníka uklidní a my vyjíždíme do Rakouska.

Cesta začíná být zajímavější a dobrodružnější, jelikož jsme převzali hlášku : „jsou cesty hlavní a jsou cesty vedlejší a my budeme jezdit po těch vedlejších.“ Doslova. A tak jezdíme a bloudíme po silničkách na které má občas Dukáto problémy se vejít. Cesta se proto dost protahuje. Ale v půl jedné dojíždíme do kempu. Tedy, snad nás ani nepřekvapí, že kemp je zrušen. Cesta pokračuje a magistra geografa unavuje natolik, že usíná. V druhém autě usíná Klárka. Hádejte: „Kdo spolu jede v lodi?“ Po horské prémii dojíždíme k dalšímu kempu, kde je cedule Sommer party. Když probudíme Peťu a říkáme mu, že jdeme pařit, odvětí, že už paří a znovu usíná. Začíná hustě pršet. Kemp důvěru nedostává, proto se přesunujeme do dalšího, kde bez větších skrupulí zvedáme ceduli zákaz vjezdu a odstraňujeme kužely bránící nám v cestě. Jsme uvnitř a chceme jít spát, ale déšť je opravdu hustý. Sedíme v Dukátu a uvažujeme kolik se nás tam vyspí. Pak se uvažuje o spacích etapách. Nakonec vyhrává stavba stanů v Dukátu. První staví Vašík, tyčky od stanu jsou stejně dlouhé jako auto a tak to občas někdo málem koupí do oka. Stavba je dokončena a stan se dokonce daří vyndat z auta tak, že stačí venku jen zastrkat kolíky. Druzí jsou Kača s Miishou a Ti staví stan uvnitř vozu tak rychle a profesionálně, že to vypadá jako by stan ani nikde jinde nestavěli. Já a Martin spíme v Dukátu.

Pohoda v kempu

Náš hřích noci ( závora a kužely) za nás ráno žehlí, s elegancí sobě vlastní, Kačenka. Vyrážíme směr Teichl. Po půl hodině jízdy dojíždíme na nástup do řeky. Tam nás překvapuje cedule se zákazem, proto se brilantně přesunujeme na další nástup. Zde se opět shledáváme s oblíbenou cedulí. Po krátké poradě tipu : Slezeme tam z druhý strany a řeknem, že jsme to neviděli, vyrvem ceduli, či máme jiný lodě než jsou tu nakreslený, odjíždíme na Salzu.

Hoďka a půl cesty, kilometry v autě jen přibývají a už se to nezadržitelně blíží. Když vidí Klárka jakým stylem Salza teče, říká Petrovi: „Ty jo zkouška důvěry a hned takhle na začátku.“ Vlézáme do pálav a vyjíždíme. Přichází první větší vlna a už se s Martinem koupeme. Nicméně, jelikož jsme to čekali, tak nás to nepřekvapuje a voda není ani tak studená. Jede se dál. Petr získává Klárčinu důvěru, kterou si udrží až do konce akce. Další větší zvlnění a já znovu převracím loď a posílám Martina do vln. To už se přestává smát, jelikož se i pořádně napije. Dobrotiví Rakušáci mě dovážejí na svém raftu zase k naší pálavě. To už Vašík nevydrží a dělá lehkou instruktáž. Člověk se z jeho vyprávění teprve teď dozvídá základní informace: „Ne v každé větší vlně je třeba opouštět loď,“ říká. Tedy dobrá, budu se snažit se jeho doporučení držet. Kupodivu, začíná se to dařit. A jede to. Pak přichází obtížnější úsek hop, hop, vlna za vlnou. Náhle vidím jak se Vašíka s kajakem zmocní proud a již s ním uhání. Neváhám ani na okamžik a ladným pohybem zvaným „Mroží kotoul“ opouštím board lodi tak, že Martin v pohodě pokračuje na pálavě, zatím co já hravě stíhám v proudu Vaška. Uf, uf toto jede. Jelikož mám žízeň pořádně se napiji. Pak už jen přichází rána do kolene o šutr umně zamaskovaný ve vodě, kterou zrovna pozřívám. A hle už ho zde máme, Vašíka.Chytám kajak za záď a mocnými tempy ho ženu ke břehu. Teď už je čas na chvíli odpočinku po namáhavém výkonu. Po té se pěšo dostávám k lodi, kterou Martin ukotvil kousek po proudu. (Poznámka: tento odstavec byl redakčně upraven)

Zvládli jsme Salzu

Vydáváme se o kousek dál, kde stavíme na oběd. Pravda do smíchu mi není, koleno bolí. Dost. A zde se dozvídám o Kanoňu. Bohužel cesta k silnici již není ideální a auta daleko. Nakonec nezbývá než pokračovat. A je tu Kaňon a jede to tu dost zostra ale jede. Po kouskách sice, ale neopouštím bezpečí lodě. A své plavecké styly nepředvádím, takže je to stále lepší.Pravda v jednom vracáku kde s Martinem vyléváme vodu z pálavy (je to naše dost častá činnost, vzhledem k tomu že příď je o dost níž než záď) nastupuji do lodi takovým stylem, že z ní okamžitě vysedám, ale to už opravdu není nic tragického. Dál se řítíme Kaňonem a úspěšně projíždíme - již jsme jen 50m od výstupního bodu. A stále se blížíme, hurá. Ale … v tu chvíli nás Martin navádí přímo na kámen, který krásně dosedá na mé již tak zhmožděné koleno. Krása, slast. Na Martinovu obranu musím uvést, že to neudělal schválně a jel s háčkem přes kterého mu mnoho výhledu nezbývalo a háček neměl čočky a ani brýle, proto Martina na překážky upozorňoval asi tak 1 m před nimi.

Vylézám z lodi pevně rozhodnut, že už tam nikdy nevlezu. Leda snad do těch remorkérů, které občas proplouvají kolem, mají 10 a více členů posádky a občas vezou i nějaký ten porcelánek.

Teď už hurá k autům naložit lodě a zpět kemp. Dojíždíme po deváté a v deset má být podle kempařů večerka. Vaříme večeři a pořádáme poklidný večírek na korbě Dukáta, který opuštíme s Petrem jako poslední ve 24.00.

Martin s Vaškem po seskoku

Ráno nahlodává mé rozhodnutí nejet a proto rozhýbávám koleno na přijatelnou mez. Nakládáme lodě a hurá na Steyr. Nástupní místo není úplně ideální, začíná dost zostra. Zkouška důvěry hned na začátek. Ale dnes je to již trošku o něčem jiném, vodní překážky míjíme s Martinem s grácií sobě vlastní. Bohužel nemíjíme kámen ve vodě, který si zcela překvapivě vybral za místo dopadu mé koleno. (díky Michale za zapůjčené chrániče). Pak už celkem v pohodě dojíždíme k jezu, kde jsem rozhodnut opustit loď. Jez se totiž skáče. Martin se mě snaží v klidu přesvědčit, že je to v pohodě a já v naprostém poklidu loď opouštím. Všichni skáčou s velmi dobrými výsledky. Jen Miisha převrací loď i s Kačenkou, ovšem jen z důvodu nepřítomnosti popruhů v jejich lodi, jak zcela prokazatelně dokazuje video, které jsme natočili.

Pak již nadobro nasedám do auta a jen ze břehu s foťákem sleduji jak si zbytek (Vašek teď jede s Martinem) poradí s nejtěžším úsekem řeky. Nejspíš jsem jim to usnadnil moc, jelikož to zvládli skorem bez ztráty květinky. Jen Miša opět opouští loď, na nepříjemném úseku, pálava bez popruhů je opravdu vyšší level nebo že by Challenge?

Kompletní osazenstvo zájezdu

A jsou tu. Balíme lodě a rychle zpět do kempu. Dáváme rychlou veču a vyrážíme do Prahy. Po dlouhé cestě se loučíme u benzinky Aral na pražském Pankráci. Najetý počet kilometrů za víkend v autě překročil magickou hranici tisíce kilometrů.

Na závěr nezbývá než poděkovat všem účastníkům našeho autokarového výletu, za jejich nezdolnou trpělivost s některými členy zájezdu, Vašíkovi za záchranu mého života (jestliže jste tuto historku nezaregistrovali naučte se trochu číst mezi řádky), Martinovi za odvahu a půjčovně Frei@Bašta za zapůjčení materiálu. Jako obvykle, když někam jedu použil jsem styl: „Jmenuji se Budžinda a budu u Vás bydlet.“, proto děkuji i sponzorům celé akce: Vašíkovi za zapůjčení eur, Peťovi za složení zálohy v půjčovně a Michalovi a Vašíkovi za doplnění mého vybavení.

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka