Zúčastnili se:
Mrož, Monika, Miisha, Aleš, Pavel, Janka, Klárka, Kamila, Víťa, Jirka S., Václav, Jirka R., Petr M., Petr B., Anička Ř., Michal Ř., Vašek Ř.
I letos jsem si tu naší Stezku s výše uvedenou komorní skupinkou moc užila. Jeden si se všemi pokecá a lze se vejít bez problémů do každé hospody. Přitom je skupina dost velká na to, aby si udržela svou důstojnost a nekrčila se někde v rohu, že? Tak to také bylo. Slunce hřálo, kytky kvetly, holky pořád něco vysílaly a tak se u nich kluci střídali, aby to vydrželi až do konce onoho čtyřdenního putování. Ještě, že měli nad holkama přesilovku. Chytří už jistě vědí, že se jedná o jisté K. a K. Ostatní ženy byly, myslím v normě a střídaly se u zmíněných spolu s klukama. Ještě že to duo K+K máme, je pak o zábavu postaráno.
Cesty byly letos zvoleny poměrně krátké, ale kromě Petra B. se za to nikdo snad ani nestyděl. Nicméně Petr B. si to vynahradil a věren svému, řekněme, extremistickému pojetí života, odjel v pracovní pondělí po dvou hodinkách spánku kolem páté ranní do Prahy do práce, aby se ještě týž den večer vrátil na Stezku. Při té příležitosti zdolal indiánským krokem dle mého názoru cca 15 km. No, kdo ho zná, toho to nepřekvapí, a tak jsme ho s veselou samozřejmostí večer zase uvítali v hospodě.
Noclehy jsme měli na sále v Dolní Dobrouči, na sále v KD v Říčkách, na sále v KD v Řetůvce a nakonec v minitělocvičně ve Sloupnici. Hospůdka na večeři i snídani byla sice super, ale vzdálená cca 2 km od noclehu. Shodli jsme se ale, že na všech místech na nás byli velice milí a dle svých možností navařili, co uměli. I otázku hygieny jsme bravurně vyřešili. Někteří pravidelně skákali do Tiché orlice, jiní dali přednost aquaparku v Ústí nad Orlicí.
O co méně jsme toho nachodili, o to více kulturními jsme byli. Předposlední den Stezky jsme celé odpoledne věnovali prohlídce malebné Litomyšle včetně prohlídky zámku, několika cukráren i restaurace s právě probíhajícím MS v hokeji. V zámku jsme obdivovali přes 8000 motivů na psaníčkových sgrafito na fasádě zámku, též dámský hudební salón, kde kdysi hrával malý Smetana pro potěchu urozeným dámám či pánský hudební salón, kde pánům hrával předchůdce gramofonu. Bohužel se mi vypařil název, ale vtipné je, že nebyla nikdy uhrazena jeho výroba. Samozřejmě jsme prošli spoustou jiných salónů a komnat a dokonce i zámeckým divadlem, ale o tom až zas někdy pojedeme do Litomyšle.
Také se konalo zakončení a společný vlak domů, ale to byla spíše smutná podívaná na dávno vyprchalé kouzlo okamžiku společného setkání. Na zakončení došly tak dvě třetiny Stezkařů. Program se snažil být krátký a úderný, ale nebyl slyšet a výhledy na dění u tlampače vypadaly zmateně, nejasně a rozplizle. Ti, co chtěli a měli si s kým co říci, ti si to řekli. Ti, co tolik TAKových známostí nemají, se snažili porozumět dění na „jevišti“ a když to nešlo, šli raději na pivo někam, kde nebyla taková fronta. Ale což, Stezku jsme si, myslím všichni užili a až budeme někde někdy chtít mít filozofické okénko nad složitými otázkami třeba o zakončení Stezek, tak si ho uděláme. :)
Jo, a Mončo, díky za zajištění noclehů. :) :)
Zapsala Monika, fotil Jirka S.