Celý týden jsem měla hrůzu, jak v pátek ráno vstanu, ale povedlo se. Udělala jsem si čaj do termosky, obula pohorky, drapla batoh a vyrazila do tmy. Lyže letos zůstaly doma, kvůli pár kilometrům na hřebeni je nepotáhnem. Opojení z náhlé volnosti se dostavilo ihned za brankou. Připadala jsem si jako hrdina. Tento pocit mě přešel poté, co jsem nastoupila do celkem plné tramvaje. Tolik lidí??? Takhle ráno??? Každý den??? Fujtajbl.

Ve Vysočanech do metra přistoupila poněkud zmuchlaná Kamila a na Černém mostě se z vlaku vyvalil obstojný dav otrhanců turistů. V pekárně jsme si nechali "zabalit kafe", jak se půvabně vyjádřila Kamila, a s ostatními spolupostiženými jsme mazali k autobusu. Už tu byli všichni. A všichni děsně vtipní.

Při prezenčce před odjezdem se ukázalo, že chybí Petr M. Vašek tedy Petrovi zajistil buzení po telefonu (znáte ten vtip?: "Objednal jste si buzení na šestou? - Ano - No tak šup, šup, už je devět") a mohli jsme vyrazit. Dospávání se samozřejmě nekonalo, roztomilé štěbetání dokázal ignorovat jedině Petr B., který využil potenciál prázdné zadní pětisedačky. V autobuse nám byl sdělen i zaléhací pořádek. Irča byla smutná, že bude muset strávit noc se svým mužem Jiřím (a Petrem B.) a já byla vyděšená, že budu muset strávit noc v epicentru dvacítkových dam. Své místo jsem tedy nabídla Irče a sama si rezervovala uvolněnou postel po Šimonovi.

Kolem desáté nás autobus vyklopil na Pastvinách, kde jsme otevřeli hospodu a dali si první pivo. Volným krokem jsme pokračovali do Klášterce nad Orlicí, kde jsme si museli dát další pivo, protože na oběd do hospody U Rampušáka jsme měli povolený příchod až ve dvě odpoledne. Tam už na nás čekal Petr, který mezitím dojel vlakem.

Na posledních 8 km jsme dokázali navzdory GPS navigaci zabloudit a vyslechli jsme si poutavé příběhy z africké dovolené. Na nocleh v Bartošovicích už jsme dorazili za tmy a u recepce se ani příliš nepodivovali, když jsem se nahlásila jako Šimůnek. Večírek se rozjel celkem slibně, tančilo se mnohdy až nebezpečně a kolem půlnoci jsme převzali hudební směnu my, "mladí" (miluji TAKové akce - budu "mladá", dokud budou "staří" jezdit). Hořké konce nastaly někdy kolem půl třetí, kdy jsme se s Erikou odebraly do společného lože.

Ráno bohatá snídaně s čerstvou bábovkou a mohli jsme vyrazit do jarního slunečného dne. U pevnosti Hanička jsme provedli generálku Ustřednění a degustaci svařáku a kolem druhé jsme se na Mezivrší ustřednili s ostatními trasami. Tančilo se, zpívalo se, jedlo se, pilo. Od rána indisponovaný Profesor vyrazil stopem na nocleh a my jsme se do Orlického Záhoří spustili po svých. V hotelu nastala humorná scénka "kdo mi to spí v postýlce", aneb se nás hospodský snažil přesvědčit, že klíč od našho manželského hnízdečka si již vyzvedl pan Šimůnek. Byly jsme s Erikou zmateny, neb já žádný klíč neměla. Ukázalo se, že poté, co jméno Hlavatý nefigurovalo na seznamu a Láďovi se nepodařilo hospodského přesvědčit, že je Jiravová, prohlásil se za Šimůnka, což už hostinský akceptoval a klíč vydal. Churavějícího profesora jsme ošetřily a přestěhovaly do jeho pokoje.

Opět večírek, opět muzika, opět tanec, o půlnoci opět přebíráme směnu. Kamila tančí, tečou "krvavý záda". Opět do hořkých konců.

V neděli zpátky na hřeben a nakonec v hustém sněžení přes Masarykovu chatu do Deštného. Tady jsme si udělali sladkou tečku nakonec a podle plánu jsme opravdu v pět odjížděli směr Praha. V autobuse nám ještě Petr zajistil "chill out" se starými peckami a už jsme vystupovali na Černém mostě. A to bylo vše.

Bylo to krásné, milá Béčka, bylo to krásné, má nová ženo Eriko.

Eriky článek

Galerie

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03