Silvestrovského pobytu v Kašperských Horách jsme se s Milanem dosud zúčastnili pouze jednou, na prvním ročníku. Tenkrát jsme neměli ještě auto, cestovali jsme vlakem a autobusem, a cesta nám zabrala opravdu bez přehánění CELÝ DEN – fakt hrůza. Auto již nějaký čas vlastníme, takže jsem si řekli, proč nevyrazit opět do Kašperek. No, a hned mi připadla ta čest napsat zápis, paráda, tááákže:

My přijeli v pátek večer (já, Milan, Lucie – moje neteř, Sára – pes), ani jsme se nestačili ubytovat a už jsme do sebe cpali ohromnou porci výborného guláše s těstovinami. Pár lidiček již bylo na místě, než jsme se najedli, přijeli ještě další a když jsme se po ubytování vrátili do hlavní budovy, bylo nás opět o trochu víc. Večer jsme strávili příjemným klábosením, ochutnáváním cukroví, plánováním zítřka…

Sobotní ráno v Kašperských Horách mi trochu připomnělo konec března, teplota mírně nad nulou a všude okolo zelená tráva. Proč máme ty lyže? Kamarád Kamily V. si přivezl kajak, kola… Ale věříme včerejšímu plánu, na Kvildě je prý sníh, takže jedeme lyžovat. Cestou to sice dlouho nevypadalo, ale jak jsme začali stoupat, sněhu přibývalo. Jsme na Kvildě, hurá, sníh tu je, také svítí sluníčko, vypadá to na moc pěkný den. Běžkaři se rozjeli po okolí, zbytek rodičů s dětmi zůstali sjezdovat, nebo sáňkovat ve ski areálu na Kvildě. Odpoledne se začínají vracet běžkaři, postupně si vyzvedávají své protějšky s dětmi u sjezdovky a nastává návrat zpět do skorojara. Večeříme vepřo-knedlo-zelo, přijíždějí další rodiny, večer probíhá ve skupinkách, někde se hrají hry, někde se povídá, prohlížíme kroniky, také dojde na hudebníky a jejich věrné fanynky - zpěvačky.

V neděli po snídani naše skupinka vyráží opět do sněhové „rezervace“ na Kvildu, pro dnešní výlet jsme domluvení s děvčaty Radovými a měníme sjezdovky za běžky. Rodiče s nejmenšími dětmi zůstávají poblíž ubytování, ti s většími jedou na Kvildu trénovat sjezdovky nebo bobovat. A byl by hřích opomenout tradiční skupinku sportovních běžkařů, kam se přidávají ti rodiče, na které zrovna ten den vyšlo volno v hlídání (na střídačku s partnerem). My se na Kvildě v půjčovně pokoušíme sehnat běžky pro Lucku, v první půjčovně již nemají, v druhé bereme předposlední, sice boty jsou o číslo větší, ale jsme rádi, že je máme. Jedeme na Horskou Kvildu, cestou potkáváme Veroniku s Adélou a dětmi, které se snaží udržet se na těch „blbých lyžích od Ježíška“. My jsme však již větší a šikovnější, zvládáme dojezd na Horskou Kvildu, kde si dáváme oběd, a poté stejnou cestou zpět. U sjezdovky se potkáváme s malými lyžaři a jejich doprovody, u auta pro změnu s navracejícími se běžkaři. K večeři nám pan Holeček uvařil kuře s bramborem, další aktivity se nesou ve znamení společenských her, což završili Tomáš a Monika Součkovi, kteří nám připravili hudební soutěž. Rozděleni na tři skupiny hádáme podle prvních tónů hlavně interpreta a název skladby, dále se boduje i název alba a rok vzniku. Celkem jsme se pokusili uhodnout 20 skladeb a nemohu nezmínit, že vyhrála naše skupina ve složení: Langerovi, Jirka Rada, já s Milanem, Vaníčkovi…

V pondělí, kromě klasických běžkařů a sjezdařů, se vytvořila celkem početná skupina pěších výletníků na hrad Kašperk. Po poměrně zdlouhavém odchodu (sraz probíhal před barákem a další na náměstí) opouštíme Kašperské Hory. Zhruba po dvou kilometrech si děti vyžadují svačinu, mají to správně načasované a jakoby tušily, co je čeká - svačíme před strmým stoupáním na hrad. Výstup jsme zvládli celkem v pohodě, bohužel všechny prohlídky mají zarezervované. Dáváme si u stánku dle chuti polévku nebo párek v rohlíku, prohlížíme alespoň nádvoří, prohlídku zakončujeme společnou fotkou. Jelikož se do nás dává zima, je nejvyšší čas vyrazit na cestu zpět. Skupinka se cestou roztrhala, ale nevadí, opět se scházíme v cukrárně na náměstí, kde si děti pro mě naprosto nelogicky (po té, co jsme vymrzli na Kašperku) objednávají zmrzlinu. Po večeři (byla svíčková s knedlíkem a brusinkami) někteří připravují občerstvení na večer, někteří připravují dětský karneval.

Masky byly opravdu velice nápadité, radost pohledět, za sebe bych zmínila Jeníka Votrubovic, jelikož v kovbojském oblečku měl (nutno přiznat) hlavně díky plíně vypilovanou i kovbojskou chůzi. Těžko uvěřit, že na koni ještě neseděl. Něž se děti za pomoci některých dospělých dostatečně vyřádily na tanečním parketu, byl pro nás venku připraven ohňostroj. Před ohňostrojem si ještě děti prskají prskavky, ale už je to tady: mírný začátek graduje do opravdu krásného a velkolepého ohňostroje, za ten zážitek moc, moc děkujeme. A co to bylo za Silvestr bez šáňa, takže následuje přípitek rychlými špunty, ještě chvíle skotačení, ale už huš na kutě, aby si ten Silvestr užili i dospělí. Stůl je plný dobrot, postupně, jak děti usínají, se společnost u stolu rozrůstá a najednou je tu půlnoc. Nový rok vítáme venku před barákem, uvnitř se scházíme opět zhruba po hodině. Ještě ve čtyři hodiny připíjíme na Silvestra již nevím kde a jdeme spát.

Novoroční ráno se mi jeví dost bledě, asi jsem měla jít dřív spát, no nic, snad se mi vyhne to zprofanované pořekadlo „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Všichni balí, někdo rovnou na odjezd, někdo si chce ještě užít lyžování, my rozšiřujeme skupinu na malý pěší výlet po okolí. Odcházíme tedy na zlatokopeckou stezku, cestu dětem zpestřujeme neškodnou hrou na štronzo, nechci jmenovat, ale Monča to chytře rozšiřuje na povodeň (nikdo nesmí zůstat stát na zemi), policajta (nikdo nesmí být viděn) a bombu (všichni musí zalehnout). Ještě že je takové pěkné jarní počasí, sluníčko, všude okolo zelená travička a hlavně téměř suché cesty. To pak vlastně ani nevadí se při bombě válet po zemi, nebo při povodni viset na čemkoliv nejbližším. Při světle Václavova mobilu prozkoumáváme bývalou zlatokopeckou štolu, ale začíná nás tlačit čas, takže se snažíme přidat do kroku. Ale ouha, krásná cesta podél potoka se mění na pěšinu plnou kořenů, stoupající strmě vzhůru. Jeník tak přichází o své pohodlí v kočáru, a kluci o pohodový výlet. Jejich komentáře při táhnutí kočáru taktně raději vynechám, hlavně že jsme to zvládli.

Po terénní vložce se dostáváme na lesní silnici a po chvíli jsme již v Kašperských Horách. Ještě bychom si zde rádi dali před odjezdem jídlo, v první restauraci je beznadějně plno, jdeme tedy do další. Zde je podezřele naprosto prázdno, chtěli totiž zavírat, ale když zjistili, že nás je 12-15, rozhodli se ještě pro nás otevřít, paráda. Po jídle sedáme do aut a to je vše, zazvonil zvonec a letošního Silvestra je konec.

S díky za zajištění Veronice, jak prožila, tak zapsala KamilAA

Komentáře

Krátce

Navigace

• novinky
• stalo se
• kalendář
• fotky
• kolem Česka
• online zpěvník
• zpěvníky
• sport
• různé
• pokec

Uživatelská nabídka

Login

Poslední změna: 2.5.2022, 21:51:03